Celtown – malá díra při cestě, možná tak sto dvacet obyvatel, jen pár baráčků. Hospoda, kostel, hřbitov, nějaký malý obchůdek, větrný mlýn, písek, písek, písek. Nějaká studna, malé zahrádky. Dílna. Ta je vybavená jen na nejnutnější opravy místních. Divím se, že to tu pořád přežívá. Mám podezření, že je tu čím dál méně obyvatel a pokud sem přijde někdo nový, je to proto, že ho vyštípali odjinud (třeba ze Soldenu). Na sever odsud je pahorkatina, kde se prý občas dají nalézt diamanty. Já jsem žádný nenašel.
Ozval se výstřel. Jane se ostře nadechla a pak hbitě sebrala pušku i náboje. Vyrazila dozadu.
„Wille, odjeďte odsud. Na tohle je potřeba velmi dobrý exorcista.“
„Ale Jane-“
„Znáš mě ze všech nejdýl. Tohle není legrace.“
„Co se teda děje? Kam jedeš?“
„Zařídit to, proč jsem přijela sem.“
„Můžou za to tihle?“ Will se otočil na Tebe.
Jane se podívala Tvým směrem. Má ve tváři napjatý výraz. „Původně ne, ale jsou jako vábnička.“ Otočila se na staříka. „Odjeďte. Když se do večera nevrátím, odjeďte všichni.“
V jejím výrazu čteš zlobu i smutek. „Neptej se mě proč, prostě musím odjet. Mám nějakou práci. A ty uteč. Možná už je pozdě. Tohle je váš boj.“
Krajina se kolem stále proměňuje. Z písčitých oblastí Devilray Way se dostáváme spíše do pahorkatiny a kamenné pouště. Trsy zeleně jsou tu jen poskrovnu po stínech. Na horkých kamenech se tu a tam mihne ještěrka, vzduch se tetelí nad obzorem a vytváří lesklé fatamorgány vody.
Motor vrní v uklidňujícím tempu, když projíždíme mezi vrcholky Lackdust Mountains. Cesta se tu více klikatí a skalnaté vrcholky se ostře rýsují oproti ocelově šedé obloze.
Dusivý pocit, který už je patrný několik dní, zřejmě brzy vyústí v suchou pouštní bouřku.
Do Soldenu je to jen necelých sto mil.
Na cestě leží neočekávané překvapení.
Je tu převrácené vozidlo s vybuchlou nádrží, kolem sedm ležících těl. Na auto či něco v něm útočí pět nemrtvých. Zdá se, že šlo o nějaké vojenské vozidlo. Ozývá se střelba. Někdo z posádky zřejmě přežívá a nechce se nechat zabít.
Jeli zde čtyři muži. Jednoho zabilo převrácení auta, druhý to dostal od zombií. Pět zombií už také skončilo mrtvých. Zbývá jeden / dva živí.
Od jihu se ozval podivný skřek. Odraz od hor ho ještě umocnil. Jako rozzuřený velký býk nebo něco takového. Skřeky se ozvaly ještě jednou. Těžko říct, jak je to daleko, hory zkreslují zvuk. Jsou to dva bojující krinocerové – Samci, oba mají v šíji dobrých sedm metrů.
Crinoceros Vulgare, býložravý druh lichokopytníka vyskytující se v polopouštních oblastech, dosahují výšky pěti až osmi metrů, zaznamenány případy deseti metrů v kohoutku. Samice jsou menší než samci. Mají drápy na vyhrabávání kořenů a zuby uzpůsobené stravě; v čelistech mají velikou sílu, ale k úrazu dochází málokdy. Živí se kořeny i vegetací, v době nouze také mršinami. Maji tlustou kůži. Nejsou vůbec plaší, spíše je obtížné je odehnat. Většinou neškodní, v době páření se stupňuje jejich agresivita a dochází k častým střetům. Bojují přetlačováním a také ostrými drápy na předních končetinách. Mají dvě až tři mláďata, která dospívají po dvou letech. Loví se zřídkakdy, jejich zuby a drápy jsou vysoce ceněny pro jejich údajné afrodiziakální účinky. Kvalita většinou není vzdálená slonovině, starověkému šperkařskému materiálu.
Celtown – malá díra při cestě, možná tak sto obyvatel, jen pár baráčků. Hospoda, kostel, hřbitov, nějaký malý obchůdek, větrný mlýn, písek, písek, písek. Nějaká studna, malé zahrádky. Dílna. Před hospodou je přivázaný jeden kyberkůň. Na náměstíčku je kůl a u něho za krk připoutané tělo. Je to zombie. Pouštní, vysušená, vypadá na několik let starý kousek. Je tu celkem klid a mrtvo, jak to přes den bývá obvyklé.
V hospodě právě vysedává Jane Salmar. Stejný kabát a klobouk, i zbraň by odpovídala. Cestuje tu po kraji. Má teplotu o stupeň nižší, než je obvyklé. Na otázky není moc zvědavá. Její paměť je dost krátká. Hostinský je starý mužík a chová se obezřetně, když tam má takové hosty. To protože Jane sem přijíždí už několik desítek let a nestárne. Vždycky, když se ukáží nějaké problémy, tak je nablízku a vyřeší je. Říká se, že je asi prokletá, ale nikdy nikomu neublížila.
Zombie – nebývaly tu, za posledních několik týdnu se jich tu ale začalo ukazovat příliš mnoho. Tento týden je to už druhý případ. Lidé se s nimi vypořádají a zabijí je.
Kněz – spadl před třemi týdny z chóru a zlomil si vaz. (Odpověď je trochu vyhýbavá, něco ukrývá). Dosud sem nepřijela náhrada. Odtud i jeho určitý neřád v pohřbu. Stejně tak pohřbívané zombie. O mrtvé se tu stará jeden muž, který je, pravda, už nějakou dobu podivínský, ale to protože mu před rokem zemřela žena. Sussanne je poslední dobou nemocná, to mu asi také nepřidalo.
Přijde další zombie. Bude to proto, že zde mají nějaký důvod. Něco tu nesedí. Na budově sedí havran. Pak havrani začnou doslova pršet… mrtví ptáci všude kolem.
Jejich hledání je dovede k pahorku s napůl zhroucenou věží na vrcholku.
Dcera je mrtvá. Matthew je šílený. K věži směřují ještě dvě zombie. Když je zlikvidují, možná s Matthewa vyrazí něco, co situaci osvětlí.
Když zemřela žena, upnul se na Sussanne. Hlídal ji, dával na ni všude pozor, nesměla se jí stát nějaká nehoda. Sussanne chodila vypomáhat do kostela, až otec pojal podezření, že je něco mezi ní a knězem. Podváděla ho. Potřeboval to zjistit. Nic mu nechtěla říct, zapírala. Tak se šel zeptat kněze. Pohádali se a kněz přepadl přes zábradlí.
Celtown je kvůli tomu prokletý.
Kvůli tomu jej napadnou zombie. Také John, člen Hand of God, podlehne vlastním pokusům a začne být nebezpečný.
Truck projel domem. Několik mrtvých. Hodně mrtvých. Prchají k Soldenu.
Z Celtownu se stává město duchů.
