Dorian
portrait_of_auster_denoerval_by_virginiecarquin-d59minl.jpg

Stát uprostřed temnoty a přesto svítit jako pochodeň. Obětovat dobro, aby zlo nemohlo zvítězit. Vzdát se všeho, syna, dcery, přátel. Hrát nekonečnou šachovou partii, ve které nelze vyhrát. Život Doriana Graye.

Gabriel White, Patriarcha Království Nebeského, stál na náměstí a před ním se odehrávala nepochopitelná hádka mezi jeho synem, dcerou a upírem Lionelem. Cítil, že všude kolem něj probleskuje síla, která dalece přesahuje všechno, s čím se kdy setkal. Potom najednou začal Gabriel mladší nasávat tu energii. Rychle, divoce, nezkušeně. Gabrielovi bylo jasné, že jej to zničí, pokud s tím něco neudělá.

Zhluboka vydechl a nadechl se. Se vzduchem začal k sobě táhnout i tu ohromnou sílu. Byl zkušenější a starší než malý Gabriel, to pochopila i ta energie. Povolal ji k sobě, všechnu. Svému synovi vytrhl i tu část síly, kterou stačil pohltit.

Rozhostilo se ticho a Gabriel White zmizel. Hádka probíhala dál.

Vrátil se jenom o několik vteřin později, ale na první pohled bylo jasné, že to není ten stejný člověk jako dřív. Jeho vlasy, dříve bílé, byli nyní černé jako havraní peří. I jeho modré oči ztmavly. Ale především, v jeho mysli se objevil někdo další. Vědomí, které mu mělo už navždy dělat společnost.

Zavolal. Hádka ustala.

Tak vznikl Dorian, uměle a nepřirozeně, stejně jako Gabriel, stejně jako jeho souputník, Praotec upírů, Vlad.

Jakmile vyhodnotil, co se stalo, pohotově vydal klíčové rozkazy Amee a ostatním. Označil se za nedůvěryhodného, zbavil se vedení, zbavil svého syna nástupnictví, dokud Rada Generálů nebo Patriarcha nerozhodne jinak a nechal jej vsadit do vězení a konečně pověřil nového Patriarchu správou Království. Přesně v opačném pořadí, jinak by jej Amee už neposlechla. A odešel.

Po cestě se ještě spojil s Radou Generálů a vysvětlil jim situaci. Tedy spíše, vysvětlil jim, že je ho potřeba za hranicemi Království, kde je zlo, se kterým si Království dnes ještě nemůže poradit, ale on mu poskytne dostatek času, aby se mohlo připravit. Rhombovi popřál dostatek sil, víry a odhodlání při správě Království. Vše co řekl byla čistá pravda. Zapomněl snad jenom dodat, že to zlo, o kterém mluvil, je on sám.

Černovlasý muž v bílém kabátu šel pouští. Byli na cestě už třetí den. Zatím nepociťoval hlad ani žízeň a začínal mít pocit, že už o těchto věcech nebude muset přemýšlet nikdy. Ne jako dřív.

Každý kdo by zjistil, co se stalo, čím prošel, co udělal a jak se rozhodl, by si musel nutně myslet, že se zbláznil. Nemohl by být dále od pravdy. Člověk, který si ještě před několika dny říkal Gabriel White a byl Patriarchou Království Nebeského nikdy ve svém životě neudělal věc, která by byla tak střízlivá, logická a nevyhnutelná zároveň. Nebylo to díky tomu o nic méně děsivé.

"Jaké jsou naše další kroky?" prolomil jeho společník tři dny trvající ticho. Od onoho večera spolu nemluvili, oba dva si potřebovali srovnat myšlenky a připravit se na nadcházející šachovou partii. Partii, ve které se nehrálo o nic menšího, než osud světa.

Gabrielovi probleskla hlavou stará písnička "Dancing with the Devil." Pousmál se. "Ukážu ti, co udělali s tvým odkazem," odpověděl Gabriel. "Ukážu ti, co udělali se světem. Ukážu ti, že nejsou hodni vládnout, že jsou pitomci a zbabělci. Který vládce utíká jako krysa z potápějící se lodi? Vidíš do mě stejně jako já do tebe. Víš, že ti říkám pravdu."

"My jsme byli předurčeni k tomu, abychom vládli. Budou nás poslouchat," namítl druhý hlas.

"Ne pokud nebudeme dostatečně silní. Jsou na cestě. Vrací se. Až přijdou, musí přijít k trůnu, před kterým pokleknou. A ti, kteří nepokleknou, budou zničeni. Jsou tu další, jako ty. Čistí Vznešení. Najdeme je a probudíme je, ti nás budou poslouchat."

"Proč tohle děláš, není to všechno to, proti čemu jsi bojoval? Jsi doopravdy zajímavý."

"Popřít sám sebe, aby bylo dosaženo vznešeného cíle, je nejvyšší oběť. Proto jsi se mnou a ne s někým z těch jiných. Mohl jsi se rozhodnout."

Pomalu se přibližovali úpatí hor. Figurky se začaly posunovat po šachovnici. Svatý – nesvatý, milosrdné monstrum, chladnokrevný stroj a to nejhorší, co jste mohli tam venku potkat, pokračoval krok za krokem.

Gabriel měl jasný plán. Gabriel je Ochránce. Používá prostředky, které má k dispozici. Upíři se vraceli, to věděl jistě. A nebyli sami, něco se vracelo s nimi, to cítil. Císařovna jim už nebude moci pomoct. Někdo musí přijmout zodpovědnost. Měl štěstí, že jeho společník se chtěl předvádět, byl pryč příliš dlouho. Ale jako vždy, i tady bude potřeba zaplatit cenu.

Cestoval dlouho pouští sám. Občas na něj zaútočili Beastdogové, občas potkal jiná zvířata, jednou dokonce skupinku zombií. Nikdo z nich pro něj nepředstavoval nebezpečí. On sám byl to nejnebezpečnější stvoření, na které jste v těch dnes na poušti mohli narazit. Nebloumal ale, věděl přesně, kam míří - Crow Creek. Město na severu, kde na něj čekal Elijah, starý přítel z doby, kdy Hand of God jezdila po světě ve svém obrněném vozidle a pomáhala v každé vesnici. Elijah musel nakonec v době, kdy Gabriel zakládal Království, odejít. Protože se z něj stal upír. Jak ironické.

Rozhodl se, že nebude pít lidskou krev. Zatím. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. Jeho souputník začíná být poněkud netrpělivý v této otázce, nejspíš bude napůl šílený hlady. To platí, pomineme-li laskavě skutečnost, že je šílený nejspíš zcela, vzhledem k tomu, že strávil několik tisíc let jako rozptýlené vědomí v zapečetěné studnici energie.

Nikdy necestoval rád sám … nebo ano … kdysi ano, kdysi cestoval rád sám. Ale pak si zvykl na společnost … nebo nezvykl, nechtěl ohrožovat ostatní … mohou to být střepy jiného vědomí, které nerado cestovalo samo … možná. Dnes nechtěl cestovat sám. Naštěstí narazil na mladíka, Perryho Owense, dychtivého sloužit věci Doriana Graye.

Země se za dlouhé věky proměnila. Někdy se pohled na okolní krajinu prolne s mnohem starším reliéfem a jako průhledný film pokryje holé vrcholky kopců lesním porostem a pitoreskními stavbami, ukáže na neexistující řeky nebo bohatá města nyní zavátá prachem dějin. Vzpomínky zahlédnuté koutkem vědomí jsou cítit zároveň trpkostí i dychtivostí. Tohle je nový, neznámý a bezbranný svět …

Někdy je těžké odhadnout, které myšlenky jsou čí. Ale doposud jsme se vždycky snadno shodli.

Cesta k severu také nebyla zdrojem jakéhokoli dilematu. Při myšlence na Crow Creek se nám nevybavilo nic povědomého, ale možná je to prostě jen tím, že se to tam nyní jmenuje jinak. Všechna jména jsou jinak.

Někde na severovýchod odsud byla jedna z pevností, která se v době, kdy Vlado odcházel do ústraní, dokončovala. Tara Gupta nebo tak nějak. Byl to náležitě ambiciózní projekt, žádná Tor Vampir s jednou odpalovací dráhou, naopak pevně zaklesnutá do země, připravená k vládnutí. Možná tam dodnes někdo přebývá.

A ten, kdo ovládá Taru Guptu, bude jistě partner hodný rozhovorů. Ještě po cestě zjistíme, kam na své osamělé pouti dorazil Elijah, pokud už jeho hlavu někdo nenarazil na kůl. To by bylo nešťastné.

Devouring Time, blunt thou the lion's paws,
And make the earth devour her own sweet brood;
Pluck the keen teeth from the fierce tiger's jaws,
And burn the long-lived phoenix in her blood;
Make glad and sorry seasons as thou fleet'st,
And do whate'er thou wilt, swift-footed Time,
To the wide world and all her fading sweets;
But I forbid thee one most heinous crime:
O, carve not with thy hours my love's fair brow,
Nor draw no lines there with thine antique pen;
Him in thy course untainted do allow
For beauty's pattern to succeeding men.
Yet, do thy worst, old Time: despite thy wrong,
My love shall in my verse ever live young.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License