20111020R8G812
Datový záznam z bezpečnostní kamery. Na místě je možno v inkriminovanou dobu spatřit rozmazanou postavu, podle vlivu na kameru lze odhadnout, že se jedná o Jiného používajícího nějaký druh maskovacího kouzla.
Napříč pustinou sviští vítr a strhává všechen písek, vločky a saze, co mu stojí v cestě. Není vidět na krok. Jen mráz, tma, nehostinná pláň. Jednotvárnost krajiny porušuje jen jeden tvar. K nebi se zdvihají zašlé špinavé desky, kdysi snad průhledné, nyní popraskané a osleplé, na kovové konstrukci z traverz, aby se někde nahoře dotkly a spojily v kopuli. Praskliny se ale směrem vzhůru rozšiřují, aby ve výšinách přerušily bezpečnou hráz a jedinému lidskému sídlu dodaly podobu rozbité skořápky.
Osamělé, prázdné a rozbité domy jsou připomínkou zašlé slávy lidských pokolení. Mezi trubkami a sloupovím ale stoupá k nebi nespočet pramínků kouře a páry, které ukazují, že město není prázdné. Lidé žijí u základů, zavrtali se pod zem, zastřešili ulice a žijí ve skromných podmínkách u kořenů města zvané Istina – Jistota.
Šedivé obličeje zachumlané do teplých kožešin se bez zájmu míjejí. Jen občas pohlédnou ke středu města, kde se k nebi tyčí jako jehla zářivý Maják, sídlo jejich vládce a ochránce, Komandira. Maják spotřebovává takřka polovinu světla a tepla, které Istina vyprodukuje. Na oplátku zaručuje bezpečí, stojí jako strážce proti vnějšímu světu; určuje, co je správné a co špatné. Výkonnou mocí jsou agenti, kdysi možná bývali lidmi. Jedinou věcí, kterou nedokáže ani on ani agenti zastavit, je přítomnost nepředvídatelné Nemoci.
Ne všichni s takovými pořádky souhlasí. Existuje odboj snažící se o změnu, svobodu. Agenti však vládnou neobvyklými schopnostmi a odpůrci se musí držet zpátky, z dohledu, musí jednat opatrně.
Někde ale jistě existuje lepší svět. Knihy utajované v archívu píší o místě zvaném Toryja, místě bez Majáku, bez Komandira, bez Agentů, bez Nemoci. Cesta tam je ale neznámá a plná překážek. Podaří se těm, kdo hledají svobodu, nalézt Ráj?
Trailer
http://www.youtube.com/watch?v=oAXrRWLKzko
Motiv: Útěk z města hrůzy do bezpečí.
Žánr: akční mysteriózní drama
Prostředí: Postapo na severu Ruska
Téma: Svoboda (naše i ostatních)
Upoutávka
- V temné místnosti u slabé svíčky sedí mladík. Listuje složkou s nadpisem Přísně tajné. Na fotkách je pár; je mu nápadně podobný.
- Klaudia seděla ve svém kamrlíku, chvěly se jí ruce, spěchala. Před domem se ozvaly kroky vojenských bot. Bušení na dveře.
- Běží úzkou chodbou. Za ním se rozhléhá dusot kroků. Dávka automatické zbraně, naštěstí jde mimo. Vrazil do dveří, ale tam čeká muž. Je moc blízko na to, aby odklonil kulku.
- Do neprůstřelného skla se zaryly kulky. Ozval se hlas: aktivujte bojovou obranu!
Místa a prostředí: hřbitov (lidé jsou pohřbíváni na okraji města, kde je konzervuje mráz. Jako prosklené sarkofágy slouží nádrže kdysi sloužící k neznámým účelům). Odbojářská hospoda, opuštěná skladiště, archiv tajných dokumentů, nemocnice (slouží jako místo, odkud se Nemocní už nevracejí), Maják, nefunkční továrna, doky pro plachetnice (na magnetický polštář pro dopravu mezi městy), střechy nad ulicemi, stará kostelní věž se zvonem, bludiště teplovodů a traverz, dílna, vězení, pokusná laboratoř. Polární noc.
Lidé: Agenti (mají nadpřirozené schopnosti), agent Vasilij (sleduje vlastní cíle), vědec pracující v oddělení starobylých technologií (pracuje pro obě strany), restaurátor (a padělatel), bojovník za svobodu, idealistický mladík bez rodičů, kolaborantský hostinský, Nemocná dívka (s nadpřirozenými schopnostmi), informátor, lékařka (podezřelá), pašerák (má přístup k různým technologiím), učitel oficiální doktríny (pochybující), uprchlý disident (znalosti), vyvolený.
Tajemství: Co způsobuje Nemoc? Kdo je to Komandir? Před čím doopravdy Maják chrání? Kdo jsou Agenti? Co se stane Nemocným, kteří skončí v nemocnici? Jak se dostat k Toryji? Existují i jiná města? Jak dopadla předešlá expedice k Toryji? Je totalita Istiny jediná bezpečná cesta k přežití?
Cíle: Dokáže nalézt ráj? Odhalí pravdu o svých rodičích? Nalezne způsob, jak oslabit Systém? Zajistí bezpečí své rodině? Odhalí původ Nemoci? Naučí se ovládat své nadpřirozené schopnosti? Bude přijat mezi Agenty? Dokáže vyburcovat převrat? Naučí se ovládat starobylé technologie? Odhalí zrádce? Osvobodí své přátele? Uzdraví se? Zjistí, co ohrožuje Istinu?
Nikita pomalu přejel rukou po namrzlem skle. Teplo jeho dlaně rozehřálo krystalky ledu a z nitra sarkofágu se na ně zadívala tvář starší ženy. Mladík zadržel dech. Pamatoval si ji. Bodlo ho u srdce; tolik let mu chyběla.
"Někdo tu je," sykl Alexandr, "půjdu to zkontrolovat." Zmizel mezi řadami oválných hrobů a nechal svého přítele stát na místě.
"Proč jsi mi nic neřekla?" zašeptal Nikita. "Kde je můj otec?" Pohled se mu na okamžik zamžil. Vzdychl a smetl sníh i ze zbytku skořápky. Povšiml si, že jeho matka svírá jednu dlaň v pěst, zatímco druhá pokojně spočívá na její hrudi. Možná v ní ukrývá tajemství doslova pohřbené po dobu patnácti let a čekající na odhalení v těch správných rukou.
Nikita prohlédl ztuhlé uzávěry a několikrát do nich po krátkém rozmyšlení udeřil. Srdce mu divoce bilo a cítil rozechvění. Otvírá matčin hrob. Někde blízko jsou Agenti. Pátrají po něm. Proč i z něj chtějí učinit Agenta? Proč mu stará sousedka dala ten vzkaz až nyní? Proč popsala stěnu svého pokojíku opakujícím se číslem matčina hrobu? Proč už nemůže žít stejný život jako dříve? Tajemství na něj tlačila ze všech stran.
Západka hlasitě cvakla a skleněné víko se neochotně odklopilo.
Mami…
Plachetnice Aurora s trhnutím poskočila kupředu, jak se do rozvinutých plachet opřel první vítr. Ještě jednou a znovu. Nervózně se ohlédli, jestli je někdo v docích nepronásleduje. Android neschopný pohybu na ně vyčítavě hleděl a bylo jasné, že by nejraději jejich plán překazil. Pjotr ale mířil dobře, když mu laserovou zbraní prostřelil motorickou jednotku.
Pak se loď odpoutala od naváděcí rampy a oni se vnořili do neprůhledné svištící stěny nepřátelského světa venku.
Vítr jim rval oblečení z těla a bičoval je prudkými poryvy plnými prachu. Dlouho nedělali nic jiného než že si chránili oči před poletujícími částečkami. Když se běsnění živlů trochu uklidnilo, ohlédli se k Istině. Kolem její rozbité zdi se točily černočerné víry temnoty, jako by natahovaly svá chapadla proti starobylé konstrukci. Zář ze středu Istiny jako by jim ale bránila proniknout dovnitř. Právě tomu unikli. Plachetnice skřípěla a uháněla děsivou rychlostí do pustiny, dál od bezpečných zdí jejich jediného domova. Cítili úžas a novou naději.
"Velkolepý pohled, nemyslíte?" u zábradlí vedle Nikity se zhmotnil Vasilij. "Istinu takto spatřil jen málokdo. Važte si té výsady." Smutně se usmál a jako by si nevšímal Alexandrovy zbraně namířené mu na hlavu.
Agent se rozhlédl po spoušti, kterou tu způsobili. Kopule byla na mnoha místech proděravělá a po zemi se válelo množství střepů a prázdných nábojnic. Z vedlejší budovy stoupal kouř, jak do ní narazila sestřelená gyrokoptéra. Klaudia omráčeně visela v rukou druhého agenta, Alexandr a Nikita bezmocně leželi v sarkofázích připojených na centrální sférický předmět, který začínal malinko žhnout. Oba cítili, že uvnitř je To, lépe řečeno Ona, zmatená, nekonečná a mocná bytost. Ona jako Komandir, kterého probírali k životu. Nová forma bytí, ale spoutaná a přikovaná ve svém vězení.
Nikita se podíval do vedlejšího sarkofágu. Jeho otec se na něj naléhavě díval a on ve své hlavě cítil úponky jeho vědomí. Propojovali se s Ní i spolu navzájem.
Vasilij vystřelil jednou. Pak podruhé. Otec bezhlesně vykřikl a jeho vědomí se zachvělo. Nikita vykřikl nahlas a pěstmi vrazil do skleněné stěny před sebou. Nesmíš mi nyní umřít! Právě jsem tě našel! Přestaň!
Vasilij se obrátil k zoufalému mladíkovi a namířil i na něj. V jeho očích byl jen smutek. Pak zbraň sklopil. A prostě odešel spolu s Pjotrem. Zrádcem! Odvedli také Klaudii.
Otec několik minut krvácel a jeho vědomí plné lásky a bolesti vysílalo signály oběma mužům i Jí. Pak utichlo.
Sféra s Komandirem i se třemi uvězněnými těly začala stoupat k nebi. Její jas rostl. Skřípění dlouho nepoužívaných pístů a převodů přehlušovalo všechno ostatní. Rodil se nový Maják. Ale postrádal smysl. Všechno najednou postrádalo smysl.
Klaudia se po měsíci objevila v práci. Její tvář jako by poznamenaly divoké mrazy vnějšího světa. Její předešlé veselé já bylo pryč. Nikdo ji už nespatřil usmívat se.