Zdravím, tě starý příteli. Je to už dlouho, co jsme se naposledy viděli. 11 let, 2 měsíce a 13 dní pěřeně. Možná už jsi mě poznal, možná ještě ne, čas ke mně nebyl tak shovívavý jako k tobě (hehe). Než skončím, určitě si vzpomeneš. Ale varuji tě. Jména a události, na která si vzpomeneš jsou jména a události, o nichž nikdy nesmíme promluvit nahlas. Ani dnes, ani jindy, ani mezi lidmi, ani když budeme sami. Než skončím, dokáží, že jsem, kdo tvrdím kdo jsem, byť to nikdy neřeknu, a ty také ne. A až skončím, položím ti otázku. Nebudeme se moct bavit o podrobnostech, na tu otázku můžeš odpovědět buď ano nebo ne.
Mé jméno je Dorian Gray a nikdy jsem jiné jméno nenesl. Ale než můj úkol skončí, možná bude potřeba, abych na sebe vzal ještě jména jiná s nimi i břemena, která je zatěžují.
Vracejí se, Elijahu, velkorody se vracejí. To je ovšem ten nejmenší problém, něco se vrací s nimi. Něco tak strašného, že se toho sami zalekli a utíkají zpět, jako krysa do své díry. Leč je pozdě, už jsou zaměřeni a až se vrátí, budeme zaměřeni i my.
Spletl jsem se, když jsem myslel, že cesta, kterou jsem zvolil je ta, která nám zajistí bezpečnost a blahobyt. Prostředky, které máme, prostředky, které bychom byli bývali získali, … nic z toho by nám nestačilo. Proto jsem v Asylu uzavřel to nejnepravděpodobnější ze všech myslitelných spojenectví. Víš, co tam bylo uvězněno a zapomenuto? Víš. Vidím ti to na očích. Když jsem se představil, nebylo to přesné. Nejsem Dorian Gray, JSME Dorian Gray.
Část práce, která již byla vykonána, je nezbytná a důležitá součást hry, kterou jsem se rozhodl hrát. Nyní jsem zvolil tuto cestu, protože oni jsou jediná naděje. Ale podmínky musí být správné. Až se vrátí, musí vědět, před kým se sklonit a koho poslechnout. A já musím vědět, co jim rozkázat. Pak můžeme čelit tomu, co přijde po nich.
Nedokáži to sám. Nechci v tom být sám. V mém světě zůstalo jenom málo těch, kterým věřím. (Položí na stůl svoje pistole) Tobě ano.
Přidáš se ke mně?
Hraběnka Camilla Keatsová, lady ze sídla Spirit.
Camilla seděla u psacího stolu a zamyšleně vyhlížela z okna. Do svítání zbývala hodina. Nedokázala se soustředit na dopis a již poněkolikáté vzdala snahu o formulaci těch správných slov. Uběhlo mnoho let od doby, kdy se aktivně věnovala korespondenci; nyní nebylo komu psát. Nebo komu by chtěla psát.
Návštěva podivné trojice ji vyvedla z míry víc, než dala najevo. Nemívala žádné návštěvy. Pokud už se sem zatoulal nějaký příživník, Phileas nebo dvojčata se s ním vypořádali. Nyní to ale bylo jiné. Naprosto jiné.
Návštěvy výše postavených urozených se neodehrávaly bez doprovodu a dostatečného ohlášení: těžko by kdokoli z těch, které znala, přišel pěšky jako obyčejný cestovatel. Příchozí prokázal nepochybnou autoritu, ale nijak nevynucoval poslušnost. Nepředstavil se jménem, které by měla znát, a o to byl tajemnější. Uvědomila si, jak moc ztratila přehled o tom, co se děje za hradbami jejího sídla, jak moc nad ní její soupeři vyhráli, že rezignovala takovým způsobem.
Dorian Gray. Má několik tváří. S jednou z nich vstoupil do jejího přijímacího sálu, ignoroval všechny snahy dvojčat o získání kontroly nad situací, zůstával neprostupně tajemný, ale sebejistý. Později o samotě se v jeho přítomnosti rozehrávaly nové jemné akordy siločar a tušení, které ji naplňovaly bázní a svého druhu nadějí. Nevěděla, že něco takového dokáže cítit. A to ji vykolejilo ještě víc; v jejím věku už na rozmary života pohlížela jinou perspektivou a věděla, že vzhled je to poslední, čemu je třeba věnovat pozornost. Hrozba, která se v hlubinách jeho očí nacházela, ale byla velmi přítomná a skutečná. Camilla musí být opatrná – a zřejmě ani to nebude stačit, pokud se její protějšek vysloví jinak.
Zajímal se o Tartar, který leží v ruinách dva a půl tisíce let a z dobrých důvodů tam nikdo nežije. Prošel si jejich záznamy z Hvězdy a příležitostný šum, který jejich terminál občas přijal. Chtěl vědět, co jsou Žebra, ale i tady existovaly spíše jen teorie než opravdová fakta. Camilla se tam čas od času zajela podívat, ale vždycky ji to naplnilo hlubokým smutkem a marností. Nechtěla o tom přemýšlet.
Tam zemřel Simon.
Mistr Grey se rozhodl vládnout. Lišil se od ostatních, které kdy potkala; v něm se mísila naprostá esence jejího rodu s nespornou přítomností jakési jemnosti. Nemyslela si, že je to možné, ale málem by řekla, že mistr Grey nikdy nebyl člověkem, ale také nepřišel o duši.
Věřila mu? Ne. Nakolik podivný se zdál a nakolik slibně zněla jeho slova a zářila jeho aura, takové věci se nestávají. Ten muž v sobě nesl smrt. Ale kdyby někdy přemýšlela o tom, že by svoje postavení chtěla změnit, dala by přednost tomu, aby byl Grey na její straně.
A potom jeho společníci. Mladý upír, který byl zvyklý její rod zabíjet. Ten jistotu ohledně svého postavení postrádal, ale spoléhal se na svého vůdce a také na arzenál, který s sebou nesl. Reesza jí řekla, že se kolem něj vznáší mrak smrti a nejen kvůli tomu, že je to zabiják – ostatně predátoři tu byli všichni kromě služebnictva. Někdo se na něj zřejmě rozhodl seslat kletbu. To je spousta zloby a energie, tolik by nikdo neplýtval na někoho obyčejného. Elijah byl k neuvěření emocionální a komplikovaný, že to bylo až neživotaschopné.
A přece byl tady a někomu zrpostředkovával zážitek osiny v zadku.
A ten třetí… Garry. Člověk, který jim zřejmě pomáhá přes den. Vypadal, že je dost sám sebou, a pro dvojčata zůstal stejně záhadný jako jeho pán. Vedle uhlazenosti mistra Graye působila jeho sebejistá přezíravost skoro urážlivě. Ale je to host a je pod dvojitou ochranou. Někoho jí připomínal, ale příliš mlhavě na to, aby tomu doopravdy přikládala důležitost.
Svítání se přiblížilo. Camilla se donutila sklopit zrak na podívat se na těch několik vět, které napsala pro Nicolase Garwenga. Je mnoho drobností a detailů, které musí zůstat zachovány, jinak do věčných životů vtrhne chaos; naučila se ctít tradice, neboť bez nich už mnoho dlouhověkých zahynulo ve spárech šílenství.
Nyní šlo ale o více než jen tradice. Žádala o informace, zároveň nechtěla příliš odhalit, proč se na to ptá. Cítila ponížení z toho, že pokud je pravda, že velkorody nejsou na Zemi, že jí to nikdo nesdělil. A kdo tedy zabral dominia Garwengů. Žádná z variant, které ji napadaly, se ji nelíbila.
Naopak přivítala, že to v ní rozdmýchalo hněv. A hlad a spoustu příjemných dravčích instinktů.
Pokud jí mistr Nicolas odpoví, Camilla odmítne Greyovu nabídku. Pokud se mistr Grey z Tartaru vrátí. Krajina se tam v posledních letech hodně změnila. Nerada se tím směrem i jen dívala. Ten, kdo se tam usídlil, není dobrý soused.
Pokud mistr Nicolas neodpoví, bude to… nepříjemné a zcela jistě krvavé.
