Lumo

Tara Gupta se tyčila nad Studnou přání. Aby Dorian udržel Hraběte pod kontrolou, aby udržel zvídavé prstíky temnot na uzdě, aby získal čas a svobodu, sestoupil do Studny a…
… vzdal se.

Soldenská katedrála? Opravdu?
Je to známý prostor, elegantní, štíhlý, majestátný a pevný. Směřuje k nebi. K tomu skutečnému, očím neviditelnému.
Čekal jsi, že se ocitneš v mlžné nicotě nebo ve tmě nebo v pádu nebo… prostě někde jinde. Ale tohle místo je tím, na které nakonec směřuješ. Kde si jsi jistý.
Tohle jsi spatřil i ve chvíli, kdy jsi v Asylu osvobozoval posedlé paladiny. Tvá manifestace sebeospravedlnění a oprávněné moci proti chaosu, zlu, démonům, ďáblu.
Jenže tady je Studna přání. Splnila tvoji nevyřčenou touhu vyřešit svou situaci tam, kde jedině by bylo přípustné zemřít.
Kámen pod nohama tepe v rytmu tvého srdce. Oblouky klenby se svírají v nedohlednu. Rozhlížet se nepomáhá. Stojíš zády k… je to on. Tak ani tváří v tvář mu nebudeš čelit. Jako nikdy. Máte jen jedna křídla.
A prostor kolem vás šepotá a čeká.
“Rovnováha vydržela déle, než jsem čekal,” promluvil. “Ale pokud ji chceš znovu nastolit, vybral sis pro sebe dosti nevýhodné hřiště.” Slyšíš unavené pobavení, ale žádnou jízlivost.
“Vždycky jsem si myslel, že největší sebevědomí mám já. Ale ano. Tvoje řešení dává smysl. Už jen proto, že ho opravdu chci vyzkoušet. I kdyby selhalo.
Přesto. Pokud kdykoli proliješ krev, budu u toho. Čím víc jí bude, tím konkrétnější budu i já. Ve všem, co to znamená. Můžeš mě požádat a já se stanu.”

Hrabě je nyní pohřben tak hluboko, jak se jen odvážil ponořit. Vydal se na milost Gabrielu Whiteovi a přijal nepodobu.
Ani Gabriel White neexistuje. Ani Dorian. Ne v tomto světě. Prošli klíčovou dírkou.
Zpět se vynořil Lumo. Vrátil se ve spirále k počátku. O otáčku dál.

Lumo měl ve svém nitru tolik uzamčených dveří, že ho to ponechávalo v nejistotě. Jediné, k čemu se mohl upínat, byl jeho nezvratný kompas ukazující mu, kterým směrem má jít. Někdy mu pomohl i něco udělat, ale mnohem častěji to znamenalo, že se stával průvodcem pro ostatní.
A ostatní buď něco udělali, nebo také ne.

Putovali za objevením sídla potomků van Helsinga a k Meči Tsaphiel, který však byl ve svém čase vyrván ze země a zmizel klenbou kostela směrem k nebi. V tu chvíli se stala nezvěstnou i třináctiletá slepá dívka, která jediná se Meče mohla dotýkat. Znovuzrozená Císařovna, divoká karta, střípek Země.
Lumo cítil, že se musejí vydat zpět do srdce Království, najít Gabriela, Alici, kohokoli. A něco pro Království udělat, aby vydrželo rozvratné působení starých i nových nepřátel.
Aby bylo s kým dělat dohody o rozdělení světa.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License