Miltonův vpád

Po cestě do Gabriel City byla Alice zatčena. Až tak daleko to došlo, skutečně. Všichni se k ní otočili zády, dopustili to a neřekli, proč. Šílenství!
Chtěla se v první chvíli vytratit, ale hluboce zakořeněný cit pro povinnost jí v tom zabránil. A také vzpomínka na Gabriela. On ví, co se děje? Nebo všechno tohle dokázali Rhombus s Amee provést, aniž by dali na jeho názor? Potřebovala to zjistit.
Nasedla do vězeňského vozu společně s Garrym a Lumem. Byli znepokojení, ale ne tolik jako ona, ostatně nebyli zdejší a neměli na vybranou. Něco ošklivého se děje v Gabriel City.
Když vůz havaroval a zastavil za strašlivého kvílení, Alici se sevřelo srdce v předtuše zlé katastrofy. Na zem stekla krev řidičů a hlídek. V Království, uprostřed nejchráněnější země, se přepadení nestávají.
Zámek na dveřích povolil a objevila se Fleremy. Učitelka, která zmizela z jejího života před několika lety až příliš důkladně. Její přítomnost je útěchou i varováním. Fleremy ví jen o málo víc než oni. Čekala je ještě jedna schůzka.

73cb8d28f2a7389065b93631b7b0d2ac.jpg

Museli využít všelijakých tajných zkratek, co jich Fleremy znala. Maskovat se, ukrývat se. Nová zkušenost v Alicině městě, v jejím domově. Kráčejí na místo setkání, kde ani Fleremy ještě netuší, jaká hra se to tu hraje.

Gabriel City. V jeho srdci je Katedrála, bělostná a zářivá ve své odtažité dokonalosti, zasažená několika vzpomínkami s roztřepenými okraji. Uvnitř je Gabriel starší v chladném kameni a Gabriel mladší v osamělém, slabém těle. Kolem se ovíjí několik přestavěných bloků administrativy Království a Řádu.
A polovina města je na hranici chudoby: Gabriel City vyrostlo rychleji, než dokázalo pojmout lidí. Přejít z centra do jiné čtvrti skoro připomíná přejít do jiného světa, do jiné doby. Pokusy o regulaci obyvatel nebo divoké výstavby stále narážejí na problémy v praxi uplatňování zákonů. Ubytovny už nejsou řešením. Domy jsou všeho druhu: kamenné, dřevěné, zděné. Je poznat, že některé ulice byly narovnávány, někdy domy končí strženou zdí a u nich stojící jeřáby vytvářejí nové příčky. Někdy jsou v ulicích výkopy, jak se doplňuje kanalizace. Někdy tuto úlohu plní strouha při kraji cesty. Vzduch je obtížen starostmi a křižují ho stovky drátů.Při západním okraji města se provádějí vykopávky Oldvillu. Vyrostla tam průmyslová čtvrť. Nebe halí černá oblaka kouře a plní ho částečkami nespokojenosti. Kriminalita je poměrně nízká a pořádkové síly situaci zvládají, nejspíš i za přispění Amee. Ale hranice mezi svobodou a diktaturou se kvůli tomu mnohde smazala.

Čeká na ně Gabriel, jeho pocity se zmítají mezi hlubokou bolestí, radostí a láskou. I on má povinnosti, kterým nakonec dává přednost. Je hlavou Církve. Je tím, kdo nesmí uhnout. Je světlem naděje.

Když se v přítmí pokoje zablýskly bělostné vlasy vykukující zpod nenápadné kapuce, Alici na okamžik došel dech. Dokud se mu nedívala do tváře, ani si neuvědomovala, jak moc jí schází. A že nikdy neuteče tak daleko, aby se nechtěla vrátit.
Dívá se na ni hladově, se smutkem i omluvou, a prosí, aby je pochopila. Vysvětloval, o co se v minulých letech Rhombus s Amee snažili, aby zničili její pověst právě tolik, aby ji mohla budovat kdekoli znovu. Ale v poslední době se ani Amee nedalo úplně věřit. Neklidně přecházel, jak nemohl v trpně nést tíhu odpovědnosti a rozhodnutí, která musel učinit. Věřil, že Alice je dokáže pochopit, když už ne přijmout. Ze svých mladých chyb už vyrostl. A věděl, že ona také. Ale to neznamenalo, že by zapomněli.
Báli se.

Před několika lety došlo k výpadku kvůli intervenci signálu z vesmíru. Od té doby se to stalo ještě několikrát. Ovlivnilo to jednání centrální inteligence Amee. (V době výpadků bylo Království infiltrováno. Náznaky a vyšetřování vedly k odhalení entity, kterou znají jako Milton: výsledek experimentu Dolores. Ví, že Milton ví: pozorují se navzájem. Řád Jana Zhotovitele vedle obvyklé pracovní činností vede tajnou válku proti Miltonovi a jeho lidem. Siberius a úzký kruh vedení o tom vědí, ale z pochopitelných důvodů o tom nemluví na veřejnosti. Podkopalo by to důvěru a vyvolalo paniku. Neboť jak bojovat proti teroristům?

Gabriel měl oči starší, než by se slušelo. Vzal její ruce do svých a snažil se zbořit každou zeď, každou překážku, která mezi nimi mohla vyrůst. Vrátit se do let nevinnosti… ale úplně nešlo. Věřil jí jako sobě. Pořád. A pokud by jí někdo měl ublížit, bránil by tomu do posledního dechu. Řekl jí zvláštní slova. "Alice… kus tvého srdce zde není. Proto jsi pro mě stále tajemstvím. Ale důvěřuji ti. Mé srdce také není celé a to znamená, že se někde toulá. Ale myslí na tvou lásku. A láska není chyba. Navíc… jsem před pár dny o tebe přišel. Na chvíli. Příšerně dlouhou. Nebyla jsi tady, mezi živými a… tvé srdce je napravo…"
Odtud pramenila jeho skrytá hrůza, zkušenost ztráty. Jak mu vysvětlit, že se setkala s Propastí a vyvázla? A že drží na uzdě síly temnější než noc? A až přijde ten správný čas, Alice musí mít sílu tu bránu uzavřít. Do té doby jí pomůže Lumo.

Lumo…

Gabriel ho nepoznal hned. Ale fascinaci neodkázal zakrýt. Ta se přetavila v podezření a nakonec v… pocit zrady.
Lumo se odhalil i před Alicí. Neřekl nic přímo, ale když objasnil povahu dohody dvou bytostí sdílejících jeho chrám vědomí, nebylo o jeho totožnosti pochyb.
"Proč ses sem vracel? Aby ses učil čemu? Stěží je něco, co bys nevěděl a nalezl zde! Přišel s tebou. Stojí zde, v nejposvátnějším srdci Království. Přivedl jsi ho a přitom víš, že on zde nemá co dělat! O co žádáš?" Gabriel soptil, jak se v něm niterná čistota svářela s úctou a hnusem. "Uzavřel jsi smlouvu se zemí, kterou stěží mohu zpochybnit. I já sloužím, ale má úmluva je čistá!"
"Nemusel jsem to dělat," namítl Lumo. "Ale bylo to správné."
"Nějak často se odvoláváme na svá svědomí a dojem, co je správné," odfrkl Gabriel. "Jak říkáš, nemusel jsi to dělat. Ale stalo se. A ten, který si nárokuje tvoji bytost, buduje proti lidem druhou říši. S tvým vědomím. Ospravedlníš se, protože jsi byl vždycky moudřejší. Ale nebyla to přece jen chyba? Naše rozhodnutí náš formují. Znám svoje místo a povinnosti. A nenapadá mě čestné řešení, jak bychom spolu mohli vycházet. Dokud mu dáváš život a úkryt." S těmi slovy odešel.
Lumo se za ním dlouze díval. "Ale láska není chyba…" povzbudivě pokýval hlavou. "Ještě spolu budeme mluvit, nebojte se. Dobře to dopadne."

Gabriel ho neprozradil.

A nebyl ten, kdo by je do hrozby pro město zasvětil. O to se postaral Danny, jeden z Flereminých kontaktů. Prozradil, že miltonovci něco plánují, ale zatím se nepodařilo zjistit co. Navedl je na tajná shromáždění, kde příznivci nových pořádku poslouchají projevy a pomáhají pomocí letáčků šířit své myšlenky. Je to zároveň místo, kde je možné promluvit si s někým, na jehož názoru skutečně záleží.

1fee522cc2f53baf554f706301257e83.jpg

U skladiště vedle Zahrady soch to vře. Dnes promluví muž, který se stylizuje do ochránce. Muže na cestách. Kabát a klobouk a plamenná řeč.
"Po mnoha otázkách a myšlenkách, duševní trýzni a obrovském tlaku odpovědnosti, možná po všem tom dohromady, jsem se konečně odhodlal. Nadešel okamžik velké historické iniciativy, určené všem lidem – vyzvat vás k lidové vzpouře s cílem ukončit tuto narůstající diktaturu.
V této kritické době jsme všichni zatíženi stejnou odpovědností, bez ohledu na obchodní, ekonomická, vzdělávací a jiná zaměření. Máme stejnou povinnost a stejná práva uspořádat hnutí, které bude ve své podstatě všeobecným odporem proti současnému systému moci, s cílem zbavit naši zemi jeho přítomnosti a místo něj nabídnout našemu lidu důstojnost. Nabídnout jim možnost vzít svůj osud do vlastních rukou v mezích – jak nejlépe to půjde – docílit reálnější a spravedlivější demokracie, vlády lidu.
Náš odpor by měl mít zcela zřetelný obsah. Není to snaha o individuální, či jiné sobecké cíle, ale jde o sjednocení nás všech, v atmosféře rovnosti. Chceme nahradit současný prohnilý systém moci a ustanovit skutečnou demokracii.
Jak víte, náš hlas není slyšen. Jsme umlčováni, vyháněni, zabíjeni, vězněni, pranýřováni. Tak to nemá být. Ale abychom to změnili, potřebujeme jednotu vás všech, vaši podporu, pomoc v malých i velkých věcech. Až se doslechnete o činech, které podkopávají tyranii tohoto systému, můžete se radovat. Pokud vás bližní požádá o úkryt, jídlo nebo pomocnou ruku, poskytněte mu ji. Naši bojovníci krvácí za vás, za vaše svobody, za společnou spravedlnost. Cesta to nebude jednoduchá ani krátká, ale stojí o to usilovat. Stojí za to bojovat. Protože i my jsme lidé! Nic méně!"

A je tam také muž připomínající svými trhanými pohyby hmyz, ale pod jeho plášť není vidět. Všechno na něm bylo tak nepřirozené a odpuzující, že se jen stěží udrželi, aby muže nezkusili na místě rozsekat. Ale potřebovali ho. Potřebovali získat jejich důvěru. Ztratit se v podsvětí.
Přistoupili na jeho hru.
Přijali od něj první úkol. A pak další. V Gabriel City, v Keltownu, v Chicken Mountains. Musejí se snažit, dostat se hluboko, až k Miltonovi. A tento nepřirozený muž je ten, kdo je k němu dovede.
Pak už se budou moci doopravdy vrátit domů, jejich jména budou očištěna a Gabriel City bude pro tuto chvíli v bezpečí.


Trávíte týdny v ilegalitě. Gabriel City je dost veliké na to, aby se v něm člověk znalý prostředí dokázal schovat. Zatykače nejsou tak četné jako dřív. A po první nedůvěře se začala škvíra do odboje rozveírat. Jak nebylo hned zpočátku patrné, ale ukázalo se pravdivé, ne celý odboj je v první řadě miltonovský. Spíše jako by Milton využil a podpořil rodící se odpor proti pevné ruce Řádu a snažil se o hlasitější provokaci. Nelíbilo se vám to, protože to znamenalo, že si je Milton svým jednáním jistý.

Spojení se Siberiem a paladiny se nutně přerušilo. Alice neviděla Gabriela od té doby ani jednou. Přesto jí zvědavost a všetečnost nedaly a hledala způsob, jak se k němu a do chrámu dostat blíže. Směrem ke správnímu středu a ke Katedrále rostl počet hlídek a stím, jak se ulice rozšiřovaly, to chtělo zvláštní obratnost a talent na nenápadnost. Alice si netroufala vkráčet hlavními branami na bohoslužbu, pořád a palčivě ji mohl kdokoli poznat, navzdory převleku, který na ni navlékla Fleremy. Ale stále se cítila jistá při soumraku nebo svítání, při cestách po střechách, jako kdysi, když poprvé vyšplhala do krovů rozestavěného chrámu.
Nyní byla každá taková cesta dobrodružnější, protože s ní musel jít Lumo. Ale vyšplhat po zadních schodech, dostrkat chlapce škvírami mezi omítkou a naučit ho cestu mezi chrliči nakonec stálo za to, když stanuli v trámoví nad stropem Katedrály a cítili slabý pach kadidla. Ukázka pokročilého inženýrství, kdy nedostatkové dřevo nahradily traverzy a materiál z Oldvillů. Les sloupů a šerosvit světlíků plných ptačího trusu. Jak snadno se zde zabydlel život.
To je tichá cesta do srdce Království, do blízkosti vzpomínek a budoucnosti.

Jindy se ocitli v okolních městečkách. Třeba Keltown se změnil od dob, kdy těch několik uliček trpělo prokletím a přítomností zpuchřelých toulavých zombií. Duchové minulosti byli vyhnáni a obchodní stanička obnovena k novému životu. Saloon znovu nabízel ubytování, kostel byl opraven a slouží svému účelu. Větrná elektrárna snačí pro několik rodin a opevněný dům pro hlídku paladinů stráží cestu do hlavního města. Je tu na všechny mnohem víc vidět. Ale jakmile bylo přerušeno telegrafní spojení a náležitě zkonfiskován vůz z konvoje z východu, museli jste zmizet do divočiny a vítr se postaral o vaše stopy. Podařilo se vám, že nebyli žádní svědci, kteří by vás dovedli identifikovat.
A pak v poušti u skalisek, zatím co jste v přístřešku vklíněném mezi hrany obroušené pískem čekali na úsvit, slyšíte vytí. Míří k vám několik psích obrysů, jeden jiný než ostatní, jeden má náskok, ale zdá se na konci sil. Pět beastdogů a jeden jiný.
Postarali se o něj, dali mu najíst. Garry ho pojmenoval Rufík, navzdory tomu, že je to fena. A Rufík se vracela i později, opatrně, v kruzích, vždycky blíž. Přítel?

Fleremy zná jeden podnik. Jsou v něm lidé, kteří mají blízko k půdě. K životu, k čisté pravdě bez přetvářky. Možná nejsou myslitelé, ale svůj život berou vážně a opravdově. Někteří z nich sympatizují s odbojáři. Jednou za čas se tam koná schůze. A jednou za čas tam bývá živý koncert. To potom celá ulice tepe novou atmosférou, divokou svobodou a radostí. Je v tom něco nadčasového. Fleremy si ráda někdy zatančí a Alice… jako by si na něco takového rozvzpomínala. Tenkrát z Asyla.
To byl jiný podnik, jmenoval se Struna. Scházela se tam domobrana. Matthew. Adam. Samuel. Matt je kdovíkde a plní povinnosti Království, Adam zůstal v Asylu. A Sama zabila Fleremy, když je před pár týdny odvobozovala z vězení… o kolik nevinnosti jsme už přišli…
Sedával tam chlapík, který vypadal na sto let, jako součást inventáře. Něco mu rozežralo tělo, vypadal jako po souchotinách, ale jeho mysl zůstávala bystrá. Svým děsivým úsměvem se s Fleremy vítal. Něco na něm bylo prostě magického. A Fleremy ho znala z divočiny. Ze svého dřívějšího života. Když na ni poprvé zamával a vyslovil to jméno, málem mu zlomila vaz. Od té doby se vídají a on ji popichuje. Dá se obehrát. A vždycky prozradí něco víc.

Z druhé strany hor, než je Barbarois, putují karavany. Tam i zpět. Málokdy jsou tam obyčejní lidé. A málokdy jsou tam upíři. Pro putování se hodí mutanti jako nikdo jiný. V jedné takové karavaně putovala i tvoje matka, Fleremy.

Ještěr byl obchodník se vším, nejraději s bojovníky. Víš, že jsou arény, které slouží k tříbení charakterů. K mystickým účelům. Ke sbírání síly. Nikdy k zábavě. Ten zase znal tvého otce.

Tvoje narození se nikomu nehodilo, ale nebyl také nikdo, kdo by ti dokázal vzít život. Matka s tebou odešla do obyčejné vesnice, usadila se a vedla počestný život. Dokud si pro ni nepřijel tvůj otec. A pro tebe. Obě jste měly lákavou krev pro šíleného Garwenga. Tomu sloužily dívky, Keatsové, kvůli kterým se mu nedalo odporovat.
Garweng o tebe neměl zájem. Žila jsi v karavanách a dokázala si najít ochránce. Nise. Auroru. Safiana. A nakonec Ještěra, který se pokusil Safiana zabít. Odešla jsi s Ještěrem, ale plánovala jsi pomstu.

A při posledním setkání…
Někde hluboko ve tvé paměti jsou mapy. Jsou tam jazyky, kterými hovoří karavany, a hesla důvěry. Dovedla by ses prolhat i do Barbarois. Někteří si tě pamatují a měla bys tolik spojenců, kolik nepřátel. Mám pro tebe vzkaz od Safiana. Máš se vrátit domů.

Zatím co Fleremy ztrácí čas se starým opelichaným dědkem, Na Luma nepřestává civět dívka. Je oblečená tak tuctově, se svojí rádiovkou na hlavě, ale její mladé, veliké oči si neomylně vždy znovu najdou Lumovu tvář. Nemůže být o mnoho starší, ale ještě není pro nikoho dospělého zajímavá. Ostražitě sleduje dění kolem a snaží se být nenápadná, ani Lumo by ji nezahlédl, pokud by se sem nevraceli častěji. Je tady stejně nepřípadná jako on. Když si všimne, že o ní Lumo ví, sklopí zrak a pokusí se vytratit.
Je to Eva.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License