Církev Svatá je vládnoucí silou světa, většina státních útvarů spadá do její sféry vlivu, zvané "země Království Božího" (lat. patriae Regnum Dei). Církev Svatá sdružuje všechny proudy křesťanské víry, kromě vyznání pravoslavného, které si zachovalo nezávislost a po vydrancování Konstantinopole rytíři Církve Svaté přesídlilo do Kyjeva, posléze pak do Moskvy.
K řešení problémů s případnými odštěpenými frakcemi byl církví vyvinut třístupňový systém závažnosti:
a) nejméně závažné, počet v řádu desítek-stovek jedinců, rozloha max. Baronství – nasazení neveřejných prostředků, v krajním případě lokální akce Svaté inkvizice (použito u všech lokálních kazatelů a odštěpených skupin, typicky Culdee)
b) středně závažné, počet v řádu tisíců, max. 10-15tis. Jedinců, rozloha max. Vévodství – nasazení veřejných prostředků, svolání koncilu, exkomunikace, klatby, interdikty, v krajním případě vyhlášena kruciáta (Albigenští, hugenoti)
c) velmi závažné, počet v řádu desítek tisíc a víc jedinců, rozloha celá říše a víc – celosvětová kruciáta, pokud neuspěje, bilaterální jednání o podmínkách inkorporace s garancí jednoho kardinálského křesla, příp. i svatořečení zakladatele víry, povolení odštěpené věrouky a liturgie pod patronátem církve pod podmínkou vzájemného sblížení obou teologií (následovníci učení sv. Jana Husa, sv. Martina Luthera a sv. Tomáše Wycliffa, katolíci následující učení mnišského řádu kalvinistů, po 200 letech bojů a aktivním zásahu církve do občanské války ve prospěch následně nastoleného Jakuba Stuarta byla nakonec inkorporována za nejliberálnějších a nejautonomnějších podmínek ze všech též anglikánská církev)
Tento systém tedy funguje bez problémů již mnoho století, nezabral pouze v případě pravoslavného vyznání křesťanství, které po svém vypuzení z Konstantinopole našlo útočiště u ruského cara a dodnes je tato záležitost nevyjasněna, kdy se obě vyznání víceméně tolerují, ale jedná se spíše o ostražitý mír. Pravoslavné vyznání má domov v Rusku, tolerováno je v Rzeczpospolitě, Uhrách, Srbsku a Řecku, lze jej nalézt i v pohanských teritoriích, skoro stejně často jako následovníky Církve Svaté. Jediným důvodem ke vzájemné toleranci je v podstatě riziko, že by se mohla druhá strana spojit proti mně s neznabohy.
Druhým podobným fiaskem pro Církev Svatou pak byla ztráta Spojených států amerických a Kanadské federace, kde se lžikněží ve službách temných sil postarali o totální odvržení Církve Svaté. Díky své obratnosti totiž nejprve postavili znovu proti sobě anglikány a Církev Svatou (stížnostmi u papeže – pravdivými – na praktiky anglikánských kněží v Novém Světě, které vyústily v odvolání anglikánského kardinála a dlouhé období ochlazení vztahů anglikánů a Církve Svaté) a nakonec se vypořádali i s Církví Svatou na svém území, když v nové Ústavě r.1789 souběžně s vydáním nové ústavy pařížským lidem a povstáním v Evropě uzákonili svobodu vyznání a prohlásili se sekulárním státem a následně postavili proti tomuto brojící Církev Svatou mimo zákon jako organizaci, kněží vyhnali nebo zavřeli do vězení a zkonfiskovali církevní majetek. Církev byla tou dobou příliš zaměstnaná potlačováním lidových bouří v Evropě a následně Napoleonovou revoltou proti Kolegiu, stihla tedy zareagovat až téměř po 20 letech, mezitím se Američané vypořádali s útoky Mexičanů a spojenectvím právě s Napoleonem se jim podařilo dokončit své snažení. V současnosti probíhají s vládou Spojených států a Kanadské federace jednání o úplném odstranění obchodních limitů výměnou za zrušení zákazu Církve Svaté.
Nejvyšším orgánem Církve Svaté je tzv. Kolegium, sdružující 71 členů - 70 kardinálů a papeže. Papež je doživotně z řad kardinálů volený nejvyšší představitel Církve Svaté na zemi a ve svých rukou má soustředěnu celou řadu pravomocí.
Složení Kolegia je pevné, sestává celkem ze tří tzv. Komor, Zemské komory o 33 členech (1-3 kardinálové za jednotlivé země Království Božího), Řádové komory o 19 členech (zástupci církevních řádů a aprobovaných vyznání mimo zástupce římskokatolické víry) a Oficiální komory o 18 členech (10 volených vždy na max. jedno desetileté období z církevních hodnostářů mimo Kolegium, dalších osm jmenuje papež jako své "ministry").
Papež a Církev Svatá sice do určité míry ztratily na významu po egalitariánských revolucích a volebních reformách 17.-19.stol., přesto si zachovávají některá klíčová práva, především právo korunovace, kdy žádný panovník nesmí zaujmout pozici na trůnu, dokud ho nekorunuje papež osobně. Toto tzv. Privilegium coronationis je jednou z nejvýznamnějších papežských výsad, jelikož odmítnutí korunovace může mít v případě volených panovníků pro tyto nedozírné následky.
Druhým nejvýznamnějším privilegiem je samostatný právní status Církve Svaté, uznávaný ve všech zemích Království Božího a do jisté míry i mimo ně. Tento status, zvaný ius canonicum, platí absolutně, a to jak teritoriálně (na církevní državy) tak personálně (na všechny osoby od přijatých studentů teologie a klášterních řeholníků před slibem výše, tedy na personae canonicii dedicatur). Efektem tohoto privilegia je imunita vůči jinému než duchovnímu právu a jiné než duchovní jurisdikci, pokud tato nerozhodne jinak (o takové rozhodnutí je třeba požádat). Jedinou možností světské jurisdikce je v takovém případě prohlásit konkrétní osobu za persona non grata.
Církev Svatá sama stále disponuje obrovskými majetky, vedle Papežského státu (46 962 km2; 5 mil. obyv.) coby členského státu Italské konfederace patří Církvi Svaté pozemky o přibližně stejné velikosti (cca 50 000 km2) všude po světě, stejně jako movitý majetek. Annuální rozpočet Církve Svaté jako celku se dá porovnat např. s Lucemburskou unií či Svazem severských království, přičemž celkovou hodnotou majetku se Církev Svatá blíží spíše k úrovni tak obrovských říší jako je Rzeczpospolita či dokonce Italská konfederace jako celek.
V neposlední řadě pak nelze zapomenout na církevní ozbrojené složky, jedny z nejlépe placených, vyzbrojených a vycvičených ozbrojených složek na světě. Ty jsou rozděleny celkem do několika skupin.
Předně je to Papežská armáda, usídlená v Papežském státě se malými základnami všude při větších državách Církve Svaté. Papežská armáda má celkem 30 tisíc mužů a má k dispozici vlastní bojovou flotilu (3 těžké bitevníky, 21 menších lodí a 2 ponorná plavidla) a letectvo (35 letadel, 5 vzducholodí a 8 pozorovacích balónů). Papežská armáda je rekrutována z dobrovolníků z celého světa, podmínkou je pouze umět či naučit se latinsky či italsky, mít základní vzdělání a předchozí zkušenosti z bezpečnostních složek. Dezertéry z jiných armád Papežská armáda nepřijímá, ovšem to neznamená, že všechny vrátí k potrestání jejich matřeským státům, i přes konkrétní dohody.
Papežská armáda disponuje v poměru k velikosti nejlepším rozpočtem na světě, vojenský žold je zhruba o čtvrtinu vyšší než u lépe placených západních armád a výstrojní náklady jsou nastaveny téměř o třetinu výše než je běžné. Při zahrnutí péče o vojáky, veteránského důchodu a ochrany ius canonicum je nepochybné, že služba v Papežské armádě je vyhledávaná jako prestižní zaměstnání a Papežská armáda si tak jako jediná armáda na světě může opravdu vybírat.
Druhou významnou složkou je Inkviziční policie. Ta je propojená s Diecézní stráží a má na starosti bezpečnost a výkon práva na všech církevních državách, jakož i monopol na vyšetřování zločinů jakkoliv souvisejících s ius canonicum. Inkviziční a Diecézní složky mají celkem 10 tisíc vyšetřovatelů po celém světě, 2 tisíce z nich náleží přímo k Inkviziční policii. Platy a zázemí jsou v případě Diecézní stráže horší než u Papežské armády, přesto jsou však zhruba na úrovni armád menších států. Veteráni Papežské armády často po odchodu do výslužby nastoupí k Diecézní stráži. Inkviziční policie má naopak podmínky stejné, mnohdy i lepší než Papežská armáda a patří mezi nejlepší a nejefektivnější policejní složky světa. Být zaměstnán jako inkviziční inspektor je jedno z nejprestižnějších zaměstnání na světě. A nejnenáviděnějších…
Třetí složkou církevních ozbrojených složek jsou pak vojenské řády, a to maltézští rytíři, teutonští rytíři, kanovníci Božího hrobu a mercedariánští rytíři. Tyto řády jsou plně samostatné a z církevního rozpočtu berou pouze zhruba 10% svých zdrojů. Celkový počet členů vojenských řádů je zhruba 5 tisíc, o různém výcviku, výstroji i úrovni služby, od tradicionalisticky-archaické výstroje po supermoderní výstřelky vědy a techniky.
Historky a polopravdy pak hovoří ještě o čtvrté složce, elitní skupině agentů rekrutované z toho nejlepšího co má Církev Svatá k dispozici. Po celém světě prý cestují a bojují s temnotou, kacíři, démony a pohanskými intrikami. Ale informace jsou tak kusé, neúplné a mnohdy protimluvné, že nelze říci co je pravda a co legendy. Třeba ti Manum Dei ani neexistují, kdo ví…
