Svět Regnum Dei je rozdělen poněkud jinak, než jak by se nabízelo z hráčům známé historie. Tento rozdíl vyplývá především ze silného postavení Církve Svaté a z jejích možností ovlivňovat politické rozvržení sil ve světě. Proto lze uspořádání ve všech částech světa označit za víceméně rovnovážné.
Základním nejobecnějším geopolitickým kriteriem je rozdělení států dle církevního vlivu na země Království Božího a ostatní země.
Země Království Božího
Zeměmi Království Božího jsou tyto státní útvary:
Svatá Říše Římská
(Rakousko, Německo, Polsko – Pomořany a Pobaltí až po Danzig, Čechy, Morava, Slezsko)
Rozloha: 616 625 km2
Obyvatelstvo: 82 mil. (57mil. Němců, 10mil. Poláků, 9mil. Čechů, 6mil. Rakušanů)
Hlavní město: Frankfurt (1,5mil. Obyv.); de facto hlavním městem je sídelní město císaře, tím je v současnosti Berlín (2mil. Obyv.), všechny hlavní úřady však mají sídlo ve Frankfurtu
Systém vlády:
Svatá Říše Římská je konstituční monarchií založenou na trikameralismu. Tři komory Reichstagu sestávají z Kurfiřtské komory, Státní komory a Měšťanské komory. Kurfiřtská komora má celkem 16 členů (7 arcibiskupů, Císař, Český král, Pruský král, Rakouský arcivévoda, 5 německých princů), Státní komora má 15 členů (10 ministrů - jmenováni a odvoláváni císařem, 5 zástupců dominií – Ostafrika, Westafrika, Südafrika, Reich-Pazifik, Reich-Karibik), Měšťanská komora má celkem 40 členů (24 německých měst, 6 prusko-polských měst, 6 českých měst (Čechy, Morava, Velké Slezsko), 4 rakouská města; členové komory voleni na pětiletá období v lokálních volbách). Celkem má tedy Reichstag 71 členů, každý z nich je dosazován procedurou specifickou pro svou komoru. Reichstag má poměrně komplikovanou hlasovací proceduru určenou jak na celkovém počtu hlasů, tak na jejich váze podle společenské vrstvy hlasujících, tak i na procentuálním výsledku hlasování v jednotlivých komorách.
Říše má jak společnou, tak lokální měny užívané souběžně. Vojenská politika je spojená společným vrchním velitelstvím armád, anuální secvičná je pořádána již 40 let, jinak jsou armády ve všem samostatné. V otázkách vnitřní politiky a vnitřní bezpečnosti jsou země Říše samostatné, mezizemské konflikty řeší buď země mezi sebou nebo Reichstag. Říšská správa funguje v zásadě na principu duální struktury dle US modelu, jen s ještě větší svobodou jednotlivých zemí, říšské úřady jsou tedy zpravidla kooperativní, koordinační a dozorová báze pro zemské úřady, zpravidla jim nemohou nařizovat bez autorizace Státní komorou, tato autorizace může být overruled rozhodnutím Reichstagu.
V Říši v podstatě existují tři frakce, hohenzollernská frakce je momentálně vládnoucí koalicí – císař Wilhelm II. Pruský je z rodu Hohenzollernů, vedená je pruským králem, jehož hlavními spojenci jsou saský kurfiřt, princ hessenský a staroměšťanská konzervativní lobby. Momentálně již podruhé v opozici je habsburská frakce, opírající se o hlas rakouského arcivévody, českého krále a bavorského vévody, jakož i o podporu církve. Třetí, nejslabší frakcí jsou měšťanští progresivci – bankéři a průmyslníci, opírající se o industriálně naladěného rýnského falckraběte. Jinou podporu však nemají a v Měšťanské komoře mají jen několik zástupců.
Svatá Říše Římská má význam především jako „Zbrojnice Evropy“ či „Zbrojnice západu“, jak jí je často přezdíváno. Její zbrojovky a muniční továrny jsou skutečně světově proslulé a více než vyvažují určitou nesoběstačnost v jiných odvětvích.
Francouzské císařství
(Francie + kolonie)
Rozloha: 551 695 km2
Obyvatelstvo: 42 mil.
Hlavní město: Paříž (3 mil. obyv.)
Systém vlády:
Francie je konstituční monarchií založenou na mocenském dualismu. Moc je efektivně rozdělena mezi Generální stavy a Císařskou komoru. Generální stavy jsou trikamerálním parlamentem, jehož částmi jsou Šlechta o počtu 33 zástupců vyšší šlechty, Duchovní o počtu 30 biskupů a arcibiskupů a Měšťanstvo o počtu 40 zástupců provincií. Rozhodování probíhá podle složitého klíče, v zásadě jej lze shrnout jako průměr procentních výsledků hlasování v rámci jednotlivých Stavů, kdy každý z výsledků má jinou váhu.
Generální stavy mají zákonodárnou a kontrolní funkci, vedle nich funguje Císařská komora která má výkonnou, sekundární zákonodárnou a mezinárodně-politickou funkci. Císařská komora sestává z císaře, jehož volí vždy ze tří následníků Šlechtický stav a potvrzuje Duchovní stav (na příkaz papeže, ale roli může hrát i Kolegium a vnitrostátní politika, platí že málokdo jde proti názoru papeže, pokud místo toho nenásleduje většinový názor kolegia), císař si pak jmenuje deset komořích (dnes již se přechází k mezinárodnímu označení ministr) kteří mají na starost jednotlivé oblasti státní správy.
Oproti ostatním státům je Francie vzácná svým charakterem unitárního řízení a vyšší mírou centralizace moci v rukou světského panovníka. Francie je celkově v rámci zemí Království Božího poměrně sekulárním státem, ačkoliv církev zde má stále dost významnou roli a majetek.
Italská konfederace
(Itálie, Slovinsko, Korsika, volná konfederace měst s papežem jako předsedou sněmu, de facto stát sloužící bezvýhradně církvi, s výjimkou opozičního Benatska/Terstska/Lubianska a tradičně problematických Sicílie, Sardínie a Korsiky)
Rozloha: 330 291 km2
Obyvatelstvo: 37,5mil.
Hlavní město: Řím (800 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Itálie je konfederačním státem, spojeným pouze společným kontrolně-koordinačním orgánem – Sněmem, společnou měnou, vnější a vojenskou politikou. Od přelomu století byly učiněny velké kroky k větší harmonizaci právních řádů jednotlivých členských států, jakož i policejních složek, které začaly spolupracovat mnohem efektivněji než dříve. Dosaženo bylo též harmonizace a integrace školství ve společném jednotném systému. V ostatních oblastech si však členské státy zachovávají svou samostatnost.
Hlavním společným orgánem – a jediným který má skutečný význam – je Sněm, v němž zasedají vládci jednotlivých členských států nebo jejich zástupci. Sněm se tedy skládá z benátského dóžete, sardinského krále, velkovévody toskánského, prétora Parmsko-Modenské unie, korsického primátora, lubianského primátora, sicilského krále, neapolského prince a papeže, tedy celkem devíti členů. Tradičním předsedou Sněmu je papež, k zasedáním Sněmu jsou navíc zváni též italští kardinálové, mající sice oficiálně právo mluvit pouze při vyzvání a poskytnout pouze poradu, fakticky jsou však dalšími členy Sněmu.
Itálie je tedy oproti ostatním zemím Království Božího charakteristická jak svou konfederační povahou, tak i silnou pozicí církve, logickou vzhledem k členství Papežského státu v konfederaci.
Rzeczpospolita Polska
(Polsko – bez Slezska, Pomořan a Pobaltí, Litva, J/Z Lotyšsko – hranice řeka Daugava, SV Rumunsko – hranice V Karpaty + řeka Buzau/Siret, Z Ukrajina hranice řeka Dněpr, Bělorusko – hranice řeka Dněpr + řeka Daugava + Oršo-Vicebská linie)
Rozloha: 940 000 km2
Počet obyvatel: 41mil.
Hlavní město: Varšava (850 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Rzeczpospolita je konstituční monarchií založenou na mimo Itálii oblíbeném modelu trikameralismu s poměrně slabou mocenskou pozicí krále. Nepoměrně slabší je poloha měšťanského obyvatelstva, kdy volební právo je v Rzeczpospolitě dost omezeno. Generální sněm je tedy tvořen třemi radami, Duchovní radou s 65 členy – biskupy a arcibiskupy, Šlechtickou radou s 55 členy – vojvody, a Radou magnátů se 45 členy – plnoprávnými měšťany s majetkem nejméně Filthy Rich, volenými z řad plnoprávných měšťanů (majetek nejméně Wealthy). Generální sněm doplňuje pět královských úředníků – maršálek (předseda Generálního sněmu, velitel vojska), komoří (státosprávní aparát), purkrabí (správa královského majetku), mincmistr (královský regál a pokladnice, daně), arciarbitr (soudnictví, výklad a kontrola práva) – a král sám. Celý Generální sněm má 171 členů, hlasuje se klasicky počtem všech hlasů.
Královská pravomoc je omezená, stejně jako pravomoc nejvyšších úředníků, většinu záležitostí přesahujících rámec běžné správy musí konzultovat s Generálním sněmem, král má sice právo sjednávat mezinárodní dohody a je hlavním činitelem zahraniční politiky, ale sněm jeho dohody potvrzuje, bez jejich potvrzení nevstoupí v platnost (až na malou část tzv. „královských dohod“).
Rzeczpospolita je též specifická tím, že na jejím území žije velké množství jinověrců, zhruba čtvrtina populace je pravoslavného vyznání, 15% tvoří Židé a zlé jazyky tvrdí že úřady království dokonce tolerují i pohanské kulty, pokud v daných oblastech nemají dostatečnou sílu. Jinak země platí za páteř vztahu Církve Svaté s Východem, jakýsi „most“ mezi Církví a Ruskem.
Země je jinak velmi různorodá ve vyspělosti a rozvoji, kdy industrializovaný západ ostře kontrastuje s východní hranicí, kam ještě pořádně nedorazila železnice a který žije o století zpátky. Rzeczpospolita je celkově hospodářský a průmyslově poněkud pozadu za západními zeměmi, i když její velikost a přírodní zdroje, zejména uhlí, černého oleje a kovových rud, z ní dělají významného spojence Církve Svaté.
Velkouherské království
(Maďarsko, Slovensko, Chorvatsko, Bosna – hranice řeky Neretva+Drina, S Srbsko – hranice řeka Sáva/Dunaj, Z/SZ/Stř. Rumunsko – Temešvár, Cluž, Brašov – hranice Jižní Karpaty + Východní Karpaty)
Rozloha: 370 000 km2
Počet obyvatel: 21mil.
Hlavní město: Budapešť (1,17 mil. obyv.)
Státní zřízení:
Velkouherské království je trikamerální konstituční monarchií. Královské shromáždění sestává tedy ze tří Síní, Kněžské síně o 35 členech – biskupech a arcibiskupech, Magnátské síně o 51 členech – vévodové, knížata, král, a Lidová síň o 17 členech, zvolených lidem ze sedmnácti volebních kurií.
Shromáždění koncentruje všechny funkce veřejné moci, král má právo jak hlasovat jako člen shromáždění, zároveň zastupuje království navenek a má právo zvrátit některá rozhodnutí shromáždění. Toto právo je přesně vymezeno v ústavě.
Stát je proslulý svou neobvykle velkou armádou a v podstatě neustálým válečným stavem na hranici s Osmanskou říší, jakož i poněkud světštějšími způsoby lidu, který zocelen tváří v tvář nekonečné válce do jisté míry ztratil víru v Boha a Církev Svatou. Vyspělostí je království na obdobné úrovni jako Rzeczpospolita, s vyspělejším průmyslem ale horší produktivitou hospodářství z důvodu lokalizace přírodních zdrojů ve válečné zóně.
Španělské království
(Španělsko, Portugalsko, Maroko, Západní Sahara, Mauretánie, Senegal, Gambie, Azory, Kanárské ostrovy, Kapverdy, Madeira)
Rozloha: 2 810 000 km2
Počet obyvatel: 50mil.
Hlavní město: Madrid (700 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Španělské království je trikamerální konstituční monarchií po vzoru zemí Království Božího, s modelem blízkým francouzskému systému autoritativní vlády. Moc je rozdělena mezi Parlament, složený z Komory grandů o 45 členech (17 španělských vévodů, 2 portugalští vévodové, marocký grand-kalíf, saharský grand-kalíf, mauretánský grand-kalíf, atlantský vévoda, baleárský hrabě a Ecuadoguinejský princ, k tomu navíc 19 arcibiskupů a korunní princ jako předseda Komory) a Komory burguesů o 45 členech (po 2 za pevninská vévodství, po jednom za ostatní grandominia, předsedu jmenuje král), a Královskou radu, kterou král jmenuje dle svého uvážení.
Královský titul je ve Španělsku dědičný, což je v zemích Království Božího velká vzácnost. Trikamerální systém zde aplikovaný navíc svěřuje Královské radě a králi samotnému více moci než je v ostatních státech obvyklé. Toto je často kritizováno na akademické půdě a v novinách, avšak i přes svou centralizovanou autoritativnost systém zjevně funguje dobře.
Království je výjímečné mezi zeměmi Království Božího způsobem integrace svých dominií, kdy veškerá africká teritoria náležící království jsou jeho součástí a jsou chápána ne jako kolonie, ale jako další údělná grandominia.
Španělsko je spolu s Francií nejvýznamnějším zemědělským producentem zemí Království Božího, oproti Francii však má slabší průmysl. Nerostné bohatství afrických grandominií je nezměrné a království je významným vývozcem celé řady surovin. Hospodářství je celkově založeno velmi podobně jako hospodářství Rzeczpospolity, se kterou království sdílí i svůj mírnější přístup k jinověrcům, Španělsko je však nepoměrně vyspělejší (alespoň jeho evropská část) s úrovní industrializace blížící se např. Itálii.
Britské Společenství
(Velká Británie, Irsko + kolonie)
Rozloha: 315 000 km2
Počet obyvatel: 42mil.
Hlavní město: Londýn (5 mil. obyv.)
Státní zřízení:
Britské Společenství je konstituční monarchií unikátního typu. Hlavní funkci má Parlament, sestávající z voleného House of Commons o 650 volených zástupcích jako klasické dolní komory a dědičného, popř. králem či církví jmenovaného House of Lords o 600 lordech s dědičnými či církevními tituly. Třetím stupněm, orgánem s právem zákonodárné iniciativy, sekundární normotvorby a řízení veřejné správy, jakož i mezinárodní reprezentace a sjednávání mezinárodních dohod, je vláda o různém počtu ministrů jmenovaných králem.
Král má tradičně silnou úlohu, funguje jako třetí stupeň a má právo veta vůči všem rozhodnutím obou komor i vlády. Toto právo pak lze přehlasovat pouze tříčtvrtinovou většinou v každé komoře která se na tom kterém rozhodnutí podílela.
Britské Společenství má již tradičně poněkud problematický vztah s Církví Svatou. Po založení anglikánské církve roku 1534 následovalo období perzekuce následovníků Církve Svaté, zejména Irsko dost utrpělo konfiskacemi majetku a vyhnanstvím tisíců lidí. Padraig O´Laoghaire, Earl of Drogheda, v této době proslul obranou Církve Svaté, kdy nejprve skrýval pronásledované na svém panství, se svým vojskem zabránil zničení Glendalough a po svém vlastním vyvlastnění a rozsudku o vyhnanství se postavil do čela Deseti Tisíc Stojících, davu který na měsíc ucpal přístupové cesty do údolí Glendalough a zabránil tak za cenu stovek mrtvých jeho zničení anglickou armádou.
Sám Padraig se vydal napospas Angličanům, vyměniv své bezpečí za životy mnoha zadržených při zmíněném incidentu, všem přeživším byla udělena milost a byli odesláni kolonizovat Nový Svět. Před soudem anglikánské církve pak odmítl odvolat své výroky a jeho odpověď na žádost obnovení přísahy věrnosti králi (No king but God, no shepherd but Jesus, shall a man have. So fealty to Jesus, Serfdom to God, shall I swear) se pak stala základem světového egalitariánství (a lidových bouří) po následujících několik století, až do zavedení měšťanských komor a volebního práva. Jeho následovníci se pak stali učiteli celé generace učenců-následovníků Církve Svaté a celé toto hnutí nakonec vedlo k založení mnišského řádu patriciánů (podle výše zmíněného, Církví Svatou i anglikány svatořečeného Patricka O´Leeryho), v současnosti jednoho z nejvýznamnějších řádů Církve Svaté vůbec.
Církev Svatá ostatně byla nucena do dění na ostrovech zasahovat nejvíce ze všech říší Království Božího, proti královně Alžbětě vyhlásil papež dokonce kruciátu, princi Karlovi II. poskytla Církev Svatá azyl a uvalila klatbu na Cromwella a interdikt na celé ostrovy a nakonec zasáhla i do Slavné revoluce, kdy po útěku Jakuba II. Stuarta do Francie obnovil papež zrušený interdikt na ostrovech, komukoliv kdo by korunoval Viléma Oranžského králem přislíbil klatbu a kardinálovi Fitzsimmonsovi z Galway nařídil korunovat britským králem dvouletého Jakuba III. Stuarta. Následně vyslal do Irska žoldnéřské regimenty ve službách Církve Svaté a vlastní armádu vyslal do Anglie. Irové boj obnovili s větší silou než dříve, následovalo povstání ve Skotsku a roku 1691 došlo k Druhé bitvě na Boyně, kde koalice irských a církevních sil porazila oranžskou a anglickou armádu oslabenou z Bitvy u Edinburghu a efektivně tak ukončila válku.
V následných rozhovorech v papežskou armádou obsazeném Exeteru (Exeter Treaty 1691) bylo určeno, že anglikáni a wyclefiáni jsou uznanými větvemi Církve Svaté s kardinálskou reprezentací, papež již nikdy nevyšle vojska na území Britského Společenství bez svolení právoplatného krále (Crusade Waiver Doctrine, citovaná již mnohokrát na mezinárodně právním poli jako precedens, i když na situaci kolem Viléma a Jakuba se doktrína ani vztahovat nemohla, Jakub byl sesazen a Vilém nebyl korunován, pouze zvolen) a Anglie zaručí rovnou pozici ve Společenství všem národům a větvím Církve Svaté.
Od Exeter Treaty je však vztah Církve a Koruny poněkud složitý a na pevnině je zejména Anglie stále brána jako poněkud „kacířská“ země s negativním vztahem k pravé víře.
Jinak je Britské Společenství nejsilnější námořní velmocí s největší koloniální říší na světě a pouze předsudky z pevniny a určité zákulisní praktiky (podporované církví) při soutěžích o státní zakázky mu brání obsadit pozici Svaté Říše Římské jako nejvyspělejší ekonomiky světa. Pozice koruny ve strojírenství a parostrojích je však neotřesitelná.
Svaz severských království
(Švédsko, Norsko, Dánsko)
Rozloha: 878 000 km2
Počet obyvatel: 11mil.
Hlavní město: Göteborg (300 tis. obyv.; Konfederačním Paktem určené administrativní sídlo svazu, de facto hlavním městem je vždy sídelní město předsedajícího krále, tedy Stockholm/Oslo/Kodaň)
Státní zřízení:
Konfederace se střídavým dvouletým předsednictvím králů, společná měna, zahraniční a vojenská politika. Svaz je významný pouze značným nerostným bohatstvím, rybolovem, námořnictvem a téměř stoprocentním podílem vyznavačů luteránství v populaci.
Islandský spolek
Rozloha: 103 000 km2
Počet obyvatel: 200tis.
Hlavní město: Reykjavik (80 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Volný, ničím významný federativní stát, proslulý jako daňový ráj, oblíbená destinace politických (a jiných) uprchlíků a centrum velrybářů. Již legendární je Reykjavická univerzita, proslulá svou (až skandální) svobodomyslností, značně sekulární povahou a celou řadou objevů posledního století.
Lucemburská unie
(Belgie, Nizozemí, Lucembursko + kolonie)
Rozloha: 74 960 km2
Počet obyvatel: 14mil.
Hlavní město: Lucemburk (100 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Federativní konstituční monarchie trikamerálního kontinentálního typu. Konstituční Shromáždění sestává z Církevního Sněmu (25 hodnostářů, biskupové a arcibiskupové), Šlechtického Sněmu (45 hodnostářů, hrabata a princové) a voleného Lidového Sněmu (41 zástupců z lidu volených v každém z 41 hrabství jeden). Sněmu předsedá král disponující právem veta britského typu.
Hlavním městem je sice Lucemburk a vládcem Otakar II. Lucemburský, ale dominantní úlohu víceméně hrají princovská sídelní města Amsterdam (600tis.), Rotterdam (500tis.), Brusel (500tis.) a Antwerpy (250tis.). Unie je významná svými koloniálními dominii, obrovskou obchodní flotilou (druhou po Britském společenství) a obratnými obchodníky, z dovozu a vývozu udělali umění. Nedostatkem země je absence zdrojů, unie má slabý těžký průmysl, její hospodářství stojí na zemědělství, z něj vycházejícím lehkém průmyslu a již zmíněném obchodu, nejvýznamnější komoditní burza světa sídlí v Rotterdamu. Země je též proslulá vyjímečným šperkařstvím, zejména pak zpracováním drahokamů, jediná světově regulovaná a uznávaná burza šperků a drahokamů se nachází v Antwerpách.
Švýcarská konfederace (Švýcarsko)
Rozloha: 41 285 km2
Počet obyvatel: 3,8mil.
Hlavní město: Bern (100 tis. obyv.)
Statní zřízení:
Švýcarsko je konfederací egalitariánského typu, kde každý smí zasednout v národním shromáždění. To je jednokomorové, má celkem 78 členů, po třech za každý kanton. Shromáždění pak volí svého předsedu – premiéra, který je nejvyšším představitelem konfederace.
Švýcarsko je malým státem, jehož jediný, avšak velmi zásadní význam spočívá ve výsadním postavení na bankovním trhu, kde mu konkuruje pouze Island a Spojené Státy. Jinak je známo jako jediný plně egalitariánský západní stát, o jehož duchovní stránku pečují kalviniánští mniši.
Srbská svobodná republika
(Srbsko – hranice řeky Sáva/Dunaj + Južna/Velika Morava, Hercegovina – hranice řeka Neretva, Černá Hora, S Albánie – hranice řeka Škumbin)
Rozloha: 69 000 km2
Počet obyvatel: 3,6mil.
Hlavní město: Podgorica (15 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Srbská svobodná republika je unitárním státem egalitariánského charakteru se znaky řecké demokracie. Vládne jí shromáždění rychtářů celkem o 57 členech, 56 zástupců svobodných měst a jimi zvolený hejtman.
Jedná se však o stále sporný stát, který ačkoliv uznán papežem, nebyl uznán Kolegiem, které jej zatím považuje za autonomní oblast Velkouherského království. Velkouherský král území považuje za součást svojí říše, Osmanský sultán též. Srbsko se tedy zatím dočkalo uznání pouze ze strany Řecka, Ruska, Spojených Států, Kanadské Federace a Britského Společenství.
Řecká liga
(Řecko – mimo Thrákie, hranice Rodopské hory, J Albánie – hranice řeka Škumbin, Makedonie – sporná hranice řeka Struma/Strymon)
Rozloha: 155 000 km2
Počet obyvatel: 5,5mil.
Hlavní město: Athény (450 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Řecká liga je přímou demokracií starořeckého typu, tedy modelem vrcholně egalitariánského státu. Nejvyšším orgánem veřejné moci je Rada ligy, ve které zasedá vždy jeden člen za každý městský stát (celkem 17 členů). Rada má pravomoci běžně svěřované ministerským vládám, navíc navrhuje a schvaluje zákony a jí Ústavou svěřené mezinárodní dohody. Rada si ze svého středu volí alfadéma, prvního mezi rovnými, který je nejvyšším představitelem země a má právo sjednávání a samostatného podpisu většiny mezinárodních dohod. Alfadéma, stejně jako Radu ligy má právo interpelovat a v přesně daných případech i jejich rozhodnutí vetovat třetí orgán ligy, Zastupitelský sněm je volen ze všech členských států a má právo zákonodárné iniciativy ve věcech jemu Ústavou svěřených, jako podmínku účinnosti ratifikuje zákony vydané Radou (s možností veta v případě rozporu s Ústavou či městskými zákony, min. 2/3 většinou hlasujících) a členové poroty Nejvyššího soudu jsou vybíráni z členů zastupitelstva. Sněm zastupitelů sestává z 55 členů, tři z každého městského státu, tři zástupci Církve Svaté a jeden zástupce pravoslavné církve. Zastoupení pravloslavné církve ve Sněmu již vyvolalo řadu mezinárodních problémů a určité napětí mezi Ligou a Církví Svatou, vzhledem ke statutu Ligy coby nárazníku proti námořním útokům Osmanů se však tyto rozmíšky omezují víceméně na diplomatické protesty v rámci Sněmu samotného a občasné stížnosti při jednání alfadéma s církevními hodnostáři.
Řecká liga je jinak poměrně málo významným státem, významnějšími vývozními artikly jsou pouze víno, olej a mléčné produkty, většinu věcí naopak Liga dováží a její průmysl je zhruba na úrovni Rzeczpospolity, ovšem se slabší výtěžností přírodních zdrojů. Vedle těchto faktů je pak třeba zmínit též jednu z největších flotil ve Středozemí, celkově námořně zaměřenou armádu s vysokým podílem odvedenců v populaci (1-2% podle městského státu ve stálé službě, každý muž musí dosažením 18 let nastoupit ke čtvrtletnímu výcviku, každoročně pak na týdenní cvičení až do 50 let) a v podstatě nepřetržitý válečný stav s Osmanskou říší, který trvá již od odtržení/osvobození Ligy (dle úhlu pohledu) velkouherskou, papežskou a benátskou armádou v helénské válce (1836-1839).
Mexické císařství
Rozloha: 1 972 500 km2
Počet obyvatel: 18mil.
Hlavní město: Mexico City (800 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Mexické císařství je klasickou trikamerální konstituční monarchií modelu běžného u zemí Království Božího. Jinak není ničím vyjímečné, snad až na vysoký podíl Indiánů v populaci i ve vyšších vrstvách a na války, které Mexiko vedlo s US při různých příležitostech v posledních sto letech. Hospodářsky jinak země není příliš významná, za US výrazně zaostává a z evropských zemí se Mexické císařství může srovnávat maximálně s Řeckem, na vyspělé státy ztrácí příliš.
Spojené Středoamerické Provincie
(Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika)
Rozloha: 447 000 km2
Počet obyvatel: 8,5mil.
Hlavní město: San Salvador (200 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Spojené Středoamerické Provincie jsou trikamerální republikou egalitariánského evropského typu. Kromě toho ve světě vynikají pouze velkou populací Indiánů a vývozem výborné kávy. Hospodářsky jinak mírně zaostávají i za Mexikem, které se je již jednou pokoušelo vojensky obsadit, stejně jako bohatá Nová Granada (bez úspěchu). Vzhledem k absenci přírodních zdrojů totiž v podstatě mimo kávy nemá co vyvážet a hospodářsky tak závisí na dovozu.
Nová Granada
(Ekvádor, Kolumbie, Venezuela, Guayana, Panama)
Rozloha: 2 631 000 km2
Počet obyvatel: 17mil.
Hlavní město: Bogotá (140 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Nová Granada je jedním z nejvíce zbožných států světa. Vládne jí klasická trikamerální demokracie, jedna komora – ta nejsilnější – však náleží Církvi Svaté. Nová Granada má navíc velké přírodní zdroje a hodně surovin vyváží. Díky velikosti majetků Církve Svaté k zemi je však Nová Granada v podstatě neustále na pokraji občanské války mezi církví a statkáři/drogovými barony. Papežská armáda má tak spoustu příležitostí cvičit a Církev Svatá ze svých zdejších držav získává velkou část svého bohatství.
Hospodářsky jinak země poněkud zaostává za Evropou, ačkoliv v kontextu zbytku světa lze Novou Granadu srovnat např. s Tureckem, i když s méně dynamickým rozvojem hospodářství.
Brazílie
(Brazílie, Paraguay)
Rozloha: 8 922 000 km2
Počet obyvatel: 26mil.
Hlavní město: Rio de Janeiro (1 mil. obyv.)
Státní zřízení:
Brazílie je trikamerální egalitariánskou republikou evropského vzoru. Je v podstatě nejvýznamnějším státem Jižní Ameriky, s dostatečně rozvinutým průmyslem a hospodářstvím aby byla dokonale soběstačná. To je vlastně vše, po čem Brazílie touží, být nechána na pokoji. I přes svou velikost totiž Brazílie nemá mocenské ambice, buduje infrastrukturu, podporuje Církev Svatou, obchoduje se světem a se sousedy, zkrátka malý ráj na zemi…nebýt ovšem amazonského pralesa a temných sil, které se v něm ukrývají…
Argentinské království
(Argentina, Uruguay, Chile)
Rozloha: 3 700 000 km2
Počet obyvatel: 12,5mil.
Hlavní město: Buenos Aires (1,3 mil. obyv.)
Státní zřízení:
Argentina byla původně údělným vicekrálovstvím Španělské koruny, v roce 1824 se však osamostatnila a úspěšně odrazila dvě invaze Španělů. Argentina je bohatou zemí, žijící jak z přírodních zdrojů tak z nejsilnějšího průmyslu v Jižní Americe. Vojensky je země též poměrně silná, její expanzivní choutky však zatím pokaždé dokázala zastavit jak Brazílie (díky větší armádě), tak Bolívie (díky terénu). To však zdá se vojenské choutky argentinského krále neotupilo a těžko říci, kdy se znovu pokusí o expanzi.
Argentině je často přezdíváno „Francie Jihu“ pro její klima a bohatství. A tyto zprávy rozhodně nepřehání, pro zkušeného evropského obchodníka může být Argentina rájem na zemi. Jen ve vědě, zvláště pak v alchymii, zatím Argentina ztrácí.
Bolivijská republika
(Bolívie, Peru)
Rozloha: 2 384 000 km2
Počet obyvatel: 9,5mil.
Hlavní město: Lima (160 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Trikamerální egalitariánská republika evropského vzoru s velkým nerostným bohatstvím, malým zalidněním a slabým průmyslem, tak lze shrnout Bolivijskou republiku. Zbývá jen dodat, že země obranně těží ze svého terénního postavení a politicky z nezájmu kohokoliv krom Argentiny o toto teritorium. Hospodářsky je země na úrovni Spojených Středoamerických Provincií a vzhledem k domácí politické scéně má jen malou šanci na nějaký růst.
Ostatní státy světa
Ostatní státy sice zaujímají menšinu mezi státními útvary světa Regnum Dei, přesto však mezi ně patří i významné velmoci. Jakkoliv by Církev Svatá ráda vytvořila dojem o jasné nadřazenosti zemí Království Božího, není to zdaleka tak jednoznačné. Státy mimo země Království Božího jsou:
Ruská říše
(Rusko, Gruzie, V Ukrajina – hranice řeka Dněpr, V Bělorusko – hranice řeky Dněpr + Daugava + Oršo-Vicebská linie, S/SV Lotyšsko – hranice řeka Daugava, Estonsko, Finsko – hranice řeka Kemijoki)
Rozloha: 17 811 000 km2
Počet obyvatel: 101mil.
Hlavní město: Petrohrad (2,2 mil. obyv.)
Státní zřízení:
Ruská říše je absolutní centralistickou monarchií typu zavedeného již v době osvícenských monarchů. Struktura veřejné správy a systém vlády se od té doby v Rusku změnily pramálo, moc je stále výhradně v rukou cara, kdy tzv. Duma (šlechtický sněm) funguje spíše jako poradní orgán než cokoliv jiného.
Rusko je významným státem, největším státem na světě a zároveň státem s možná největším a nejvyváženějším nerostným bohatstvím. Úroveň hospodářství, zejména pak industrializace však Rusko brzdí. Rusko ztrácí za státy Království Božího v mnohém, zaostávat začíná v určitých ohledech dokonce již i za Osmanskou říší. Stále však je s ním třeba počítat, obzvláště pro jeho dvoumiliónovou armádu, spolu s Osmany největší na světě a pro jeho výsadní postavení bašty pravoslavného křesťanství.
Ruská říše a Církev Svatá mají dost zvláštní vztah. Církev Svatá si činí nároky na vládu nad pravoslavnou církví a považuje pravoslaví za semiheretiky. Zároveň však papeži nezbývá, než tuto dvojakost křesťanství tolerovat, jelikož na území Ruska žije zhruba 5 milionů následovníků Církve Svaté a zhruba dvojnásobné množství vyznavačů pravoslaví žije ve východní části zemí Království Božího. Vztahy Ruska a jeho evropských sousedů pak víceméně kopírují politiku církve, i když s Rzeczpospolitou jsou v poslední době kvůli represím vůči pravoslaví vztahy spíše napjaté a spor o hranici se Švédskem trvá již dvě století.
Jinak však lze Rusko označit za jeden z mála do jisté míry spřátelených států Církve Svaté mimo země Království Božího, i když se severoamerickými sekulárními egalitariány má Rusko lepší vztahy než s Církví Svatou.
Turecká osmanská říše
(Turecko, Irák, Arménie, Sýrie, Kuvajt, Libanon, Izrael, Jordánsko, Sinaj, Kypr, ?Kréta?, Rhodos, Východoegejské ostrovy, Řecko – Thrákie, hranice Rodopské hory, Bulharsko, JZ/J/JV Rumunsko – Craiova/Bukurešť/Konstanc – hranice Jižní Karpaty + řeka Buzau/Siret + řeka Dunaj, V Srbsko – hranice řeka Južna Morava)
Rozloha:1 895 000 km2
Počet obyvatel: 36mil.
Hlavní město: Istanbul (900 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Osmanská říše je klasickou islámskou monarchií v čele se sultánem. Centralizace moci je dokonalá, neexistují tu žádné egalitariánské orgány, oblastní vládce jmenuje sultán osobně a jsou mu teoreticky podřízeni všichni úředníci a všichni lidé v říši (vše v říši teoreticky patří sultánovi, pokud se tohoto práva nevzdá). Tradičně je říše vnímána jako arcinepřítel zemí Království Božího a Církve Svaté zejména, země modlářů, pohanských barbarů a útočiště temných sil ve světě Světla.
Technicky je však Osmanská říše poměrně vyspělou zemí, na Velkouherskou říši, Rzeczpospolitu či Řeckou ligu ztrácí v pokrokovosti hospodářství jen zanedbatelně a křesťané (a všichni jinověrci) jsou dle sultánských nařízení tolerováni, pokud platí daně z víry a nebouří se.
Země je rozdělena na pět správních oblastí – kalífátů, s hlavními městy v Baghdádu (Východ), Damašku (Střed), Jeruzalému (Jih), Istanbulu (Sultanát) a Bukurešti (Západ). Nezměrné nerostné bohatství říše ostře kontrastuje s poněkud zaostávajícím průmyslem, ovšem tuto mezeru se říši daří v posledních desetiletích zacelovat (od dob Helénské války, kdy osmanský sultán zjistil do jak nevýhodné situace ho zaostalé hospodářství dostává, i přes přesilu 4:1 proti útočníkům byla jeho armáda poražena na hlavu a zahnána až za Strymu a Moravu). Osmanská říše je též významnou vojenskou velmocí, její dvoumiliónová armáda je největší na světě v poměru na počet obyvatel, její flotila má téměř 2/3 počtu lodí jako všechny ostatní středozemské flotily dohromady a od nástupu nového sultána Mustafy II. r.1911 dokonce začala vytvářet letectvo, v současnosti největší na Východě. I přes stále ještě slabší hospodářství je tedy s Tureckem čím dál tím více třeba počítat. A obávat se jej…
Perská říše
(Írán, Azerbajdžán, Afghánistán, Turkmenistán)
Rozloha: 2 870 200 km2
Počet obyvatel: 20mil.
Hlavní město: Teherán (1,2 mil. obyv.)
Státní zřízení:
Persie je absolutní islámskou monarchií tradičního vzoru. Pro svět je významná pouze nerostným bohatstvím a ochotou perského šáha k obchodu s cizinci. Církev Svatá tak má o tuto zemi zájem jako o „Dýku v zádech Osmanů“, neboť jak se zdá, kvůli podivnému rozporu v jejich společné pohanské víře se Peršané a osmanští Arabové navzájem nenávidí.
Jinak však lze považovat Perskou říši za slabou, zaostalou zemi pohanských modlářů, stejně tak nepřátelskou vůči ovečkám Království Božího jako Osmanská říše.
Čínská říše
(Původní rozsah Čínského císařství)
Čínské císařství je nejlidnatějším státem světa, o velmoci však rozhodně hovořit nelze. Spíše se hodí Evropany tak často pro Čínu užívané přirovnání „nemocný muž Východu“. S čínskými alchymisty si však není radno zahrávat, o jejich bojových mysticích již bylo napsáno mnoho příběhů a šestákových románů a pokud jde o temné legendy, obklopující jejich čaroděje, kdoví co všechno je vlastně pravda…
Japonsko
(dn. Japonsko)
Japonské císařství je v mnohém protikladem Číny. Dalo by se říci že jeho vývoj v mnohém kopíruje současný vývoj Osmanů. Japonci uzavřeli od prvního kontaktu r. 1853 celou řadu dohod s Ruskem a severoamerickými republikami a začali masivní hospodářskou expanzi a industrializaci. Šedesát let poté je japonské hospodářství na úrovni některých evropských zemí. A armáda také. Kam to povede?
Korea
(Korejský poloostrov)
Korejské království je jednou z posledních izolovaných na světě. Ví se o ní proto jen málo, například že přijala misionáře Církve Svaté bez problémů a momentálně prochází procesem přijetí křesťanství Církve Svaté za státní náboženství.
Tibet
(Tibet, Nepál, Sikkim, Bhután, Dárdžiling)
Rozloha: 1 500 000 km2
Počet obyvatel: 3mil.
Hlavní město: Lhasa (30 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Teokracie pod vládou vůdce jedné z velkých kacířských sekt, dalajlámy. Jinak ničím kromě rozlohy nevýznamný stát, ačkoliv se mnohé šušká o jeho nerostném bohatství. Díky temným silám bránícím v přístupu do hor a tradicionalistické povaze horalů je však prakticky nemožné se do Tibetu dostat a jediným známým tibetským artiklem tak je výborný čaj.
Siam
(Thajsko)
Siamské království je absolutní monarchií starého vzoru založenou na nacionalismu populace. Král Siamu je však poměrně osvíceným panovníkem s diplomem ze Stanfordské university a za jeho vlády (od r. 1896) země zaznamenala mohutný růst, zčásti i díky osobním vazbám a následným kontraktům krále s kalifornskými businessmany a před krátkým časem i americkou vládou. Siam se tedy dokázal vymanit z vlivu Britů a Francouzů a začíná vést plně samostatnou politiku hospodářské expanze. Má však před sebou stále ještě dlouhou cestu a spojenců příliš málo a příliš daleko. A vlastně, co na tom záleží. O kacířské království více nebo méně…
Etiopie
(Etiopie, Eritrea, část Somálska)
Největším paradoxem černé afriky je toto křesťanské císařství. Země chudá a zaostalá, bez nerostného bohatství, fungujícího průmyslu či moderního zemědělství je však vyjímečná právě jenom křesťanstvím coby národní vírou. Vzhledem k faktu, že se jejich vyznání hlásí k pravoslavné církvi navíc nemá Etiopie zajištěnu ani podporu Církve Svaté, ačkoliv misionáři zde působí a císař oficiálně povolil obě křesťanské teologie. Hladomor je běžný, zaměstnanost nízká a chudoba obrovská, s úrovní zdravotní péče neporovnatelně nižší se západním světem. Netřeba dalšího popisu, zkrátka skvělé místo k životu. Alespoň pokud nemáte jinou možnost…
Spojené státy americké
Rozloha: 9 826 675 km2
Počet obyvatel: 99mil.
Hlavní město: Washington D.C. (380 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Spojené státy (US) jsou jedním ze dvou států světa s převážně západní populací a kulturou, které nijak nenásledují vedení Církve Svaté. Od vydání své Ústavy r.1789 se US zřekly vedení Církve Svaté a prohlásily se v duchu egalitariánských ideálů za sekulární demokratickou republiku, přičemž Církev Svatá byla v rámci US na dlouhou dobu zakázána.
Po skončení jejich občanské války v r. 1865 byl však zákaz zrušen a došlo k určité obnově obchodních a politických vztahů mezi US a zeměmi Království Božího po podmínečném zrušení interdiktu nad US.
Vztahy však zůstávají na jisté napjaté bázi a US jsou Církví Svatou stále považovány za vnější neutrální stát, nikoliv za součást Království Božího, ale ani ne za nepřítele.
US jsou přímou demokracií egalitariánského typu s jedním z nejrozvinutějších hospodářství na světě. To, silná armáda a poskytování útočiště uprchlíkům z nich samo o sobě dělá velmoc, i přes jejich problematický vztah s Církví Svatou. Skutečnost, že v posledních třiceti letech se US staly středem světa pro svobodné, církevně nekontrolované bádání a místem založení moderní alchymie z nich však dělá potenciálního narušitele výsadního postavení Církve Svaté a Království Božího.
Jak však jejich vzestupu zamezit a přitom nenarušit křehkou rovnováhu mezinárodních vztahů, to ví jen Bůh.
Kanadská federace
Rozloha: 9 984 670 km2
Počet obyvatel: 7,7mil.
Hlavní město: Ottawa (140 tis. obyv.)
Státní zřízení:
Kanadská federace je sekulární egalitariánskou republikou obdobného typu jako Spojené Státy. Oproti Spojeným Státům je méně militantní, celkově se jedná o ještě více svobodomyslnou zemi, s jedinou restrikcí týkající se vlastnictví zbraní obdobného britskému modelu.
Kanada je vyjímečná svými přírodními zdroji a celkovou soběstačností. Vzhledem k poměrně malé armádě postavené pouze k obraně země a celkově vstřícné povaze vůči obchodním a politickým stykům s ostatními státy, stejně jako s Církví Svatou (zákaz zde nikdy nebyl vynucován tak přísně jako v US, zcela zrušen byl již 1848, r. 1856 byly Církvi Svaté vráceny všechny majetky a i přes zachování sekularity veřejné moci byla Církev Svatá opět prohlášena za oficiální státní náboženství) je však její význam především vztahován k jejímu statusu „Brány Severní Ameriky“.