Ro Thaine

Postava je z dobrodružství Ropná plošina.

Ro Thaine se narodil před osmatřiceti lety v Deadman Creek, tisícovém městě v zalesněném nížinném pásmu pod pohořím zhruba 300 mil severovýchodně od Pouště. Už odmalička slýchal historky o chodících mrtvolách, démonech ohrožujících lidi v noci v jejich příbytcích a bytostech, o jejichž existenci by se lidem nesnilo ani v nejhorších nočních můrách. To vše od pocestných, jimž ochotně pomáhal, když je ubytovával v rodinném hostinci.
Bydleli trochu za městem, on, jeho rodiče a sestra. Musel sice pomáhat kdykoliv bylo víc hostů, ale vždy si našel další volnou chvíli, aby si vyslechl neuvěřitelné příběhy, které cizinci vyprávěli. Maminka mu za to často nadávala, prý jsou to jen pohádky, vybájené bytosti na neexistujících místech. A když o těch příbězích chtěl mluvit s otcem, pokaždé byl okřiknut, že takové věci je prý lepší nevyslovovat nahlas.
Čas běžel rychle. Otec, kdysi obrovský silný chlap, se postupem času hrbil pod tíhou věku, mamince kdysi plavé vlasy prokvetly šedinami a jeho sestra dospěla v nejkrásnější dívku širokého okolí. I on se pomalu začal zajímat o děvčata. Rostl, sílil, mužněl. Historek začalo pomalu ubývat stejně jako hostů a on pomalu přestával naslouchat pohádkám a mýtům a vrátil se nohama na pevnou zem.
Když se v oblasti začalo znovu po letech vyprávět o chodících mrtvých a jejich králi na černém koni, jen se tomu smál. Jeho otec ne. Uzavřel se do sebe, byl stále zachmuřenější a na stará kolena začal být pověrčivý. Brzy všude po domě visely kříže, okna měla rámy namazané svěcenou vodou a na dveřích se „skvěl“ svatý nápis psaný posvěcenou křídou. Na otázky rodiny, zda je tohle všechno nutné, odpovídal jen na půl úst a když Ro naléhal, neváhal ho otec přetáhnout první věcí, kterou měl po ruce. Když o něj pak v této situaci jednoho večera přerazil židli, Ro na nic nečekal a utekl do lesa. Vrátil se až těsně před svítáním. Do mrtvého domu.
Dveře dokořán, kříže zničené, všude krev. Otce našel dole, v zápasem rozbité místnosti jediný on ještě dýchal. Čtyři hosty jejich domu něco doslova roztrhalo na kusy. I z jeho otce zbylo jen málo, co by připomínalo člověka. Chtěl mu něco říci, než však slovo vyslovil, zemřel Roovi v náruči. Matka ležela nahoře. Zdálo se, že spí, když však Ro na jejím krku našel dvě hluboké rány, věděl kolik uhodilo. Po sestře nebylo v domě ani stopy.
Ro zešílel žalem. Jedna z posledních věcí, které mu z té doby utkvěly v paměti, byl hořící dům plný mrtvol. Co se dělo další dva roky Ro netuší. Možná se vydal po stopách své sestry, možná se jen toulal lesy v podhůří, jisté je, že když se mu znovu navrátil rozum, od tragédie uplynula dlouhá doba a on sám byl považován za mrtvého. V Deadman Creeku ho nepoznávali ani nejlepší přátelé a každý před ním radši zavíral dveře, tak moc se změnil.
V bezvýchodné situaci, ztracený a sám, raději zvolil odchod. Odešel daleko, daleko od domova a v prvním velkém městě se nechal naverbovat do vojska. Seržant se smál, prý ho nevezme, je ještě kluk a výcvik nepřežije. Když však první týden zastínil mnohem starší rekruty a v prvním roce se stal velitelem družstva, bylo rozhodnuto. Dlouhá léta života v divočině přece jen zanechala své stopy hluboko. Než stačil dokončit výcvik jako nejlepší z jednotky, měl už na stole nabídky od několika speciálních jednotek, kde si pak odsloužil dalších devět let, nejprve u průzkumníků coby pyrotechnik, pote v paranormálních operacích. Poté, co byl v jedné akci nucen zneškodnit svou dlouho ztracenou sestru, která se změnila v upíra, odešel z aktivní služby a další čtyři roky strávil coby instruktor pěchoty a zvláštních operací.
Po nástupu nového velení se však hodně změnilo. Rozpočet byl snížen, zásobování zpřeházeno do nepřehledna a nekompetence velitele tábora vedla až ke zkrácení výcviku daleko pod únosnou hranici. Když se seržant Thaine pokusil protestovat, byl odbyt a v konfliktech, které následovaly nakonec došlo ke rvačce mezi ním a velitelem tábora, který utržil několik zranění.
Proces, který se následně odehrál, se spíše podobal inkvizičnímu tribunálu a výsledek tedy nikoho moc nepřekvapil. Thainovi byly odebrány hodnosti a vyznamenání, vyinkasoval padesát ran elektrickým obuškem a byl uvržen na pět let do pracovního tábora, ve kterém životnost odvedenců sahala do řádu týdnů až měsíců.
Když ho po dvou letech z bulavu vytáhli, byl ochoten přijmout jakoukoliv nabídku kromě té, která přišla. Rozkaz pro jednotku sestavenou z internovaných výsadkářů zněl prozkoumat Barbarois a zničit všechny člověku nebezpečné formy života. Žádný div, že komando mrtvých mužů při první příležitosti zneškodnilo své velení a rozprchlo se do světa.
Od té chvíle uplynulo sedm let. Už sedm let trvá pátrání po dvou skupinách dezertérů. Už sedm let se co měsíc v hlavním městě věší jeden z nich. Zbyl už jenom Ro, ukrytý v malé pevnůstce na kraji Pouště tak důkladně, že ho tam sotvakdo bude někdo hledat. Nebo se pletu?

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License